Můj druhý domov nese jméno Třebonín

Z rovinky k nebi stoupá kopeček,
s vískou malou jako dvoreček.
Do dáli svítí kostelík bílý,
jehož zvonů hlas nese se do dáli.
Do dáli té, jež dotýká se hor,
hor Železných, železo nemajíce jen spousty kamení,
však zříceninu hradu skrývajíce a historii neopomíjíce.
Když otevře nebe svoji nebeskou báň,
tmu protnou hvězdy jak světlušky blikající,
měsíc vyhoupne se nad obzor
a světlem svým osvítí pás hor,
pak tisíce z nás zví, v tomto krásném  kraji,
kolik přírodních krás obklopuje nás....

Omlouvám se íčkařským básníkům, kteří umí, že jsem si tak trochu dovolila jim „fušovat“ do básnění. Doufám, že mi mé prosté básnění, avšak psané srdcem, prominou.

Tak, abych byla spravedlivá, rozhodla jsem se, že vás seznámím i s mým druhým domovem, který sice není mým rodným místem, ale vděčím mu za mnohé. Zde jsem prožila mnoho krásných chvil a hlavně, odpočívala jsem zde po náročné operaci a dodnes se zde snažím z přírody získávat zdarma to, co mi nabízí. Sedávám pod jilmem, který mi nejen dělá stín, ale je z lavičky krásný výhled na Železné hory a Lichnici, ptactvo nebeské mi zpívá nad hlavou, objímám lípu, kterou jsem s manželem sázela, jako poctu naší staré babičce, která zemřela ve 100 letech a která lípy milovala a mého objetí si často vychutnává i téměř stoletý dub. Manželovy včely mají na naší zahradě a v okolí dosti pastvy díky vysázeným kvetoucím keřům a rostlinám a odvděčují se nám jejich medem, který je kvalitní a čistý, a což teprve, když meduje nedaleký les. Mým druhým domovem se více jak před dvaceti lety stala opravdu malá vesnička nedaleko Kutné Hory v prostoru mezi Čáslaví a Kutnou Horou, nesoucí jméno Třebonín.

Historie vesnice
První zmínka o Třebonínu je datována ve 12. století, kdy se obec rozprostírala v blízkosti zemské stezky. Obec je tehdy sídlem Slavatů z Chlumu a Košumberka. V okolí vsi se nachází v té době 3 hradiště. Největším z nich byl Hrádek u Třebonína, který měl však pouze obranný charakter.
V obci se nachází kostel sv. Matouše, který tvoří dominantu nejen Třebonína, ale i širšího okolí a je hojně při různých mších navštěvován věřícími i bezvěrci z celého okolí. K těm nejnavštěvovanějším patří jisto jistě půlnoční mše, kterou slouží arciděkan Jan Uhlíř od sv. Barbory z Kutné Hory. Kostel je postaven ve 12. století v románském stylu a kdysi byl zasvěcen sv. Kříži a až teprve v roce 1680 sv. Matěji. Od roku 1790 pak nese jméno sv. Matouše. Vnitřní výzdoba kostelíku je úřasná, mnoho obrazů soch, křížů, krásný oltář a další sakrální ozdoby, no na vesnický kostelík nevídaná krása.Na jižní straně kostelní zdi byly kdysi zasazeny náhrobní kameny zobrazující postavu rytíře Viléma z Konecchlumí a kněze s křížem a kalichem. Kostel je situován uprostřed hřbitova, kde se od roku 1887již nepohřbívá. Na jihovýchodě hřbitova stojí dřevěná krytá zvonice s šindelovou střechou. Až v roce 1887 byl v obci založen nový hřbitov, který se využívá dodnes.
Nemohu nezmínit i dochovanou budovu bývalé školy postavenou v roce 1855. Škola sloužila k výuce do roku 1976. V současné době slouží jako budova obecního úřadu, knihovna, obchod se smíšeným zbožím a jeden byt. I na oběti I. světové války obec nezapomněla, zřídila pomník před budovou školy a pozlacený kříž na návsi.
Obec má i své slavné rodáky. Patří mezi ně Josef Volenec, žák Masaryka a Machara, který vstoupil do legií a bojoval v Rusku a ve Francii. Zde v roce 1918 padl. Další známý rodák ze současné historie po roce 1989 je bývalý ministr financí Ivan Kočárník, jemuž byl Třebonín rodnou vsí a kde strávil své mládí.

Zeměpisné údaje o obci

Obec Třebonín přináleží do bývalého okresu Kutná Hora a leží v prostoru mezi Kutnou Horou a Čáslaví v mírně zvlněném terénu Hornosázavské pahorkatiny. Z horní části obce se naskýtá uchvacující pohled na pás Železných hor. Výhled naskýtá pohled na Třemošnici, zříceninu hradu Lichnice, Ronov nad Doubravou, v dáli za ustupujícím masivem Železných hor se při dobré viditelnosti rýsují Orlické hory a téměř celý pás Krkonošského masivu. Na obzoru tuto krásnou podívanou tak trochu ruší chladírenské věže elektrárny Chvaletice. Jako na dlani se v jakémsi údolí mezi Třebonínem a úpatím Železných hor rozprostírá Čáslav a je i viditelné, mnohdy i slyšitelné vojenské letiště Chotusice. Dále pak zámeček Filipov, jehož věžička svítí do dáli jako maják. Zde bylo kdysi sídlo Výzkumného ústavu včelařů, ale v dnešní době slouží jako centrum pro pacienty léčící se s Alzheimerovou nemocí. Kol obce jsou úrodná pole, a kam oko dohlédne, je velký podíl lesů, kde při dobrém počasí roste hodně hub. Pod obcí protékají Medenický a Paběnický potok, nedaleko obce je rybník Medenice a krásné koupání je v rybníce na Zbýšově, kam se dá lehce dojet na kole.

Obyvatelstvo
Třebonín, tak jako velká většina obcí v naší zemi, postupně vymírá, zvláště pak, když v obci není škola, obchod, lékař, pošta a další obslužnost. V naší obci zbyl už jen malý obchůdek, který je v současné době dlouhodobě zavřený z důvodu nemoci.
Obec má v současné době 128 obyvatel
z toho je:                                53 žen
                                               75 mužů
průměrný věk obyvatel je:      46 let

Znak obce
V říjnu roku 2016 se zastupitelé obce dohodli, že obec by měla mít vlastní vlajku a znak.
Mgr. Tejkal – vexilolog a heraldik byl zastupitelstvem osloven jako zhotovitel 6 návrhů. Do užšího výběru byly zastupitelstvem vybrány 3 návrhy a občané vsi pak hlasovali a zvolili si v dotazníkovém výběru znak a vlajku obce. Na základě hlasování došlo 20.3.2017 k odsouhlasení vítězného návrhu. Obec podala žádost o schválení znaku a vlajky podle zákona o obcích. Po schválení obec převzala platné dokumenty- Rozhodnutí, stvrzující používání znaku a vlajky obce.

Kultura v obci
I když obec Třebonín je malou obcí, nezahálí tu kulturní dění odpovídající možnostem obce.
V lednu každoročně je pořádána Tříkrálová sbírka, kdy malí kolednící v kostýmech chodí dům od domu s kasičkou pro příspěvky do sbírky.

Pak se těšíme na čarodějnice. I když jsou jakási trvalá požární omezení, která se tak trochu tolerují, pálí obec za hřbitovem pouze rostlinný odpad, který se tam během roku nashromáždí. Sejde se skoro celá obec, oheň se po setmění zapálí, opékají se buřty na malém ohýnku a je všeobecné veselí s pivečkem i s něčím ostřejším.Nejvíc si to užívají děti, ale i dospělí se rádi sejdou se sousedy na kus řeči.

A je tu květen, slavení májů, které zavedla starostka Marie Francová před několika lety. Na návsi se staví hodně vysoká májka, která je každoročně zdaleka vidět a pak, muzikanti chodí dům od domu po celé vsi, obyvatelům zahrají za panáčka a nějakou tu jednohubku. Večer je v Souňově – sousední obci ve velkém hospodském sále zábava. Třebonín nemá žádnou hospodu ani sál na tancovačky.

Na konci prázdnin v srpnu bývá na návsi letní tancovačka, kterou obec pořádá pro mimořádnou oblibu každoročně. Ta se pořádá na parketu na návsi.

Říjen je zasvěcen především dětem a jejch dýňobraní, které každoročně je hojně navštěvované dětmi ze nejen ze vsi,ale i z okolí, především ze Souňova. Dětí v naší vsi tu moc není, ale sjedou se k prarodičům vnoučata a obec hned ožije. Dýně jsou pak vystavovány u kostelní zdi.

A máme tu prosinec – na začátku adventu se zdobí vánoční strom spolu se svařáčkem, který dodává sílu a inspiraci na zdobení. Jakmile je hotovo, vánoční strom se rozsvítí a zůstane tak až do Tří králů. V průběhu prosince je pak v kostelíku sv. Matouše vánoční koncert. Nádherná atmosféra, která postupně přejde do Štědrého dne, kdy kostelík praská ve švech, protože arciděkan Jan Uhlíř od sv. Barbory přijede celebroval vánoční mši. Věřící i nevěřící stojí i před kostelem za každého počasí, protože dovnitř už se nevejdou. To je doslova božská krása, motlidby, zpěv, krásně vyzdobený kostel, vůně jedliček – pravá vánoční atmosféra. Na tuto mši se sjíždí z celého okolí mnoho lidí a to starých, ale i mladých spolu s dětmi. Bývá od 16 hodin, protože arciděkan musí zajistit opravdu půlnoční v chrámu sv. Barbory.

K další tradici obce patří akt, kdy obec slavnostně vítá nové občánky za účasti jejich rodičů, sourozenců, prarodičů. Hezká i působivá akce.

Zmíním se ještě o jedné významné akci, kterou obec pořádala 4.8.2018 pod názvem Lipová slavnost. Akce byla pořádána jako oslava stromu - lípy na návsi. Tato byla dle dostupných informací vysazena v roce 1858 u příležitosti narození korunního prince Rudolfa. V roce 2018 tedy slavila 160. narozeniny. V rámci slavnosti byly arciděkanem Janem Uhlířem vysvěceny i obecní symboly – vlajka a znak obce.

Z kulturních akcí jsem do přílohy článku vybrala fotky, které dokazují tu přátelskou atmosféru v obci, o kterou se především zasloužilo zastupitelstvo obce, jejich rodiny a další dobrovolníci.

Závěr

Žiji zde s manželem ráda, i když dnes už vím, že to nebude nadosmrti. Ještě pár let a pak zpět do bytu v rodném městě. Protože vše má svůj čas a je dobré vědět, kdy odejít. Nic na světě není bez konce, zpívá Karel Gott v jedné z jeho posledních písní, a tak i mé bydlení zde jednoho dne skončí. Sil už rok od roku ubývá nejen díky věku, ale hlavně díky nemoci, a vše, tím myslím zahradu a dům, nebudeme moci proto bez potíží zvládnout.
Nicméně, jsem ráda, že jsem část svého života mohla prožít v tak krásném koutě naší země, v přírodě, mezi slušnými lidmi, kteří byli mými sousedy. Do konce života budu mít spolu se spoustou fotek na co vzpomínat. Na malebnou vesničku na kopci, s krásným výhledem po celý rok na Železné hory, Lichnici, Čáslav, zkrátka na krásný, malý kout naší země české, který se stal nejen mým druhým domovem, ale i mojí srdeční záležitostí.

 Vyznání

Děkuji ti, Třeboníne, a přeji ti, abys dal domov dalším mladým lidem, kteří touží po klidu a čistém prostředí vesnice, která sice nemá občanskou vybavenost, ale ta zase není pro mladé tak daleko, aby se to nezvládlo, a určitě žití v tomto krásném koutu země české jim vše náležitě vynahradí.

Foto: z archivu OÚ a za souhlasu starostky obce Marie Francové