Třiašedesátiletý Petr si nedávno uvědomil, že se chová přesně jako jeho desetiletí vnukové, kterým často nadává, že pořád jen koukají do mobilu. „Přijedou k nám chatu, zalezou na půdu a koukají do mobilů. Jíme, oni koukají do mobilů. Večer grilujeme, oni koukají do mobilů. Pak mi manželka řekla, že nechápe, proč jim to vyčítám, když se doma chovám stejně. Došlo mi, že má pravdu,“ říká.

Když začal bilancovat, došel k závěru, že když přijde z práce domů, stráví tak dvě hodiny u počítače. Usedá k němu i po večeři, do mobilu často kouká i v noci, protože má potíže se spaním. Uvědomil si, že přestal chodit do blízké hospůdky za kamarády, místo toho kliká na internetu na další a další stránky. „Někdy jsem začal u filatelie, která mě zajímá, a skončil jsem po třech hodinách u pitomé diskuse, ve které se lidé jen uráželi a já ty urážky četl, vůbec nevím, proč,“ přiznává. A tak se rozhodl, že své kamarádství s internetem omezí. Lidí jako je on, přibývá.

Neustálé připojení k internetu a možnost zábavy a vzdělávání se, které z toho plynou, totiž ovlivňují životy nejen dětí a mladých lidí, ale i lidí vyššího věku.

„Mezi seniory je stále nejoblíbenější klasický tlačítkový telefon bez operačního systému, používá ho přes sedmdesát procent z nich,“ uvedl Martin Mana z Českého statistického úřadu. Z jeho údajů vyplývá, že takzvaný chytrý mobil používá sice jen něco kolem čtrnácti procent Čechů ve věku nad pětašedesát lety, nicméně tato věková kategorie preferuje posezení u počítače. A u něj senioři dovedou strávit hodně hodin, tolik, že by se možná jejich vnoučata divila.

Mezi lidmi staršími pětašedesáti let se za posledních deset let zvýšil počet uživatelů internetu ze čtyř procent na jednu třetinu. „Se zvyšujícím se věkem klesá využívání internetu na notebooku a mobilu, ale roste u stolního počítače. Starší lidé se vyznačují tím, že k internetu přistupují převážně z jednoho zařízení a nejčastěji právě ze stolního počítače,“ říká Lenka Weichetová z České statistického úřadu.

Takže v mnoha seniorských párech to vypadá tak, že jeden člověk kouká na televizi a druhý sedí u počítače. Případně každý sedí u svého počítače, každý v jiné místnosti.

„Řekli jsme si s manželkou, že se chováme přesně tak, jak se chovat nechceme. Děláme to, co nám vadí u mladých. Koukáme každý na svůj počítač a nemluvíme spolu. Čím dál méně chodíme ven,“ říká osmašedesátiletý Miloš. Co nastoupil do penze, začal u počítače trávit čím dál více času. Objevil hry, chaty, přestal kupovat noviny, časopisy, vše čte na internetu. „Dali jsme si ženou závazek, že si každý týden uděláme off-line víkend. Prostě o víkendu nezapínáme počítače. Nedávno jsme si ale uvědomili, že se bez nich ukrutně nudíme. My už vlastně bez počítačů neumíme žít. Najednou jsme neměli co dělat, den nám připadal dlouhý. Dost nás to vyděsilo. Vždyť jsme vlastně stejní jako mladí lidé, o kterých říkáme: Jsou nemožní, pořád jen sedí na internetu,“ vypráví Miloš.

A právě v tom je problém. Lidé, kteří jsou neustále zaměstnání internetem, mnohdy ztrácejí schopnost sami něco vymýšlet, organizovat, bavit sebe i druhé. Uvědomují si to ale až tehdy, když se na nějakou dobu odpojí.

„Na jedno kliknutí nebo potažení palcem máme dnes na dosah celý svět. Můžeme si psát s lidmi z druhého konce planety a podívat se do míst, která v životě neuvidíme,“ říká psycholožka Alžběta Protivanská a pokračuje: „Mozek je od toho, aby nasával a zpracovával informace. Během pouhých prvních tří let života se dokáže naučit něco tak komplexního jako je mluvený jazyk a většinu pravidel spletité mezilidské komunikace. Tato touha po novém a zajímavém jej nikdy nepřejde. Problém je v tom, jak tuhle úžasnou vlastnost mysli dnes používáme,“ říká a upozorňuje, že díky nevysychajícímu proudu informací, který se k nám prostřednictvím internetu dostává, si mozek zvyklá na snadný přístup nového, zajímavého a vzrušujícího. „Háček je v tom, že od nás nedostává příležitosti všechny ty nové věci kvalitně zpracovat. Možná se vám stalo, že jste šli do postele s těžkou hlavou z dlouho neřešeného problému. Po ránu se jako zázrakem objevil v myšlenkách řešení. Poděkovat můžete svému podvědomí. Je nejen úložištěm toho, co jsem kdy zažili, ale v podstatě soukromou tajnou laboratoří. Na rozdíl od běžného denního vědomí dokáže vymyslet daleko hlubší a kreativnější souvislosti a přijít s úžasnými nápady. Dokáže to však pouze takové podvědomí, které prochází i chvílemi klidu, kdy do něj nic nového neteče,“ vysvětluje Alžběta Protivanská.

A právě takové pocity mají lidé, kteří vyznávají trend off-line. Tedy občasné naprosté odříznutí se od sociálních sítí, od internetu, od emailové pošty. Prospívá to nejen vytíženým manažerům či lidem, kteří mají náročné profese. Pociťují to čím dál častěji i lidé, kteří dosud využívali internet spíše k zábavě, k hledání informací, k vyplnění volného času. Většinou to pocítí každý, kdo si občas takový off-line čas naordinuje.