Věci mezi nebem a zemí existují, říkají mnohdy lidé a myslí tím, že se může stát něco, co se vymyká našemu lidskému chápání. Obvykle takové projevy nazýváme zázraky. A věříme v ně nejvíc tehdy, když procházíme složitými cestami svých životů...  

Mnohdy se lidé v bolestných okamžicích obracejí s prosbou o pomoc na místa, k předmětům či osobám, v něž věří, že mají zázračnou moc. A doufají, že jejich prosba bude vyslyšena. Někteří pak vzpomínají, že se jim dostalo v poslední chvíli jejich zoufalství zázračné pomoci. Pojďme si jedno z těchto místo zázraků ukázat. I nevěřící člověk v tuto dobu bývá nakloněn naslouchání o Spasiteli. Ten je o Vánocích představován jako malé miminko narozené v městě Betlémě. V podobě malého dítěte, jež plní různá přání, je však Jezulátko uctíváno na mnoha místech světa nejen o Vánocích.  

Historie, která začala ve Španělsku  
Jednou z nejznámějších a nejstarších sošek malého Ježíška je Pražské Jezulátko v kostele Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici. Jeho historie začíná ve Španělsku a získala ho dona Isabela. Jezulátko pak jako svatební dar putovalo k její dceři  Marii, která se provdala za českého velmože Vratislava z Pernštejna. Znovu pak posloužilo jako svatební dar dceři Polyxeně, která nakonec darovala sošku klášteru bosých karmelitánů při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze. Tolik z historie 47 centimetrů vysoké sošky malého Ježíška, o jehož zázračné moci se vyprávějí nejrůznější, někdy až neuvěřitelné příběhy.  

Víra tvá tě uzdravila  
Záznamy o podivuhodných jevech, které se dějí v souvislosti s touto soškou, nepocházejí jen z minulosti. Jsou známé i našim generacím, tak aspoň jeden z nich. Patří indiánské ženě. Na začátku devadesátých let přijela do Prahy sedmdesátiletá babička se svým manželem a vnukem. Její první kroky vedly k Pražskému Jezulátku. Celý život šetřila peníze na tuto děkovnou pouť. Vzpomínala, jak v mládí ochrnula a zůstala velmi dlouhou dobu připoutána na lůžko. Jednou se jí ve snu zjevilo Jezulátko a ona intuitivně pochopila, že může být uzdravena. Modlila se k němu a po čase pocítila, jak se jí do nohou a postupně do celého těla vrací cit. Po několika týdnech byla v pořádku.  

Destičky v kostele vyjadřují poděkování  
K Pražskému Jezulátku přicházejí lidé z celého světa. Desky, které visí v kostele, vyjadřují poděkování těch, kterým nějakým způsobem pomohlo. Mimo tyto desky lidé Pražskému Jezulátku jako poděkování věnují nejrůznější dárky. K těm nejkrásnějším patří šatičky, které mu z vděčnosti posílají. „Nejstarší dochované jsou z roku 1700. Jedny jsou věnované samotnou císařovnou Marií Terezií,“ píše se na internetových stránkách Pražského Jezulátka.  

Ne každý je věřící  
Kristus je pro křesťany živý a na duchovní rovině se s ním mohou setkat třeba právě v podobě půlmetrové sošky. Ovšem ne každý je věřícím. Dnes ale naštěstí už mnozí lidé předsudky neřeší. Je velká spousta těch, kteří o Jezulátku nic nevědí, přijdou se jen tak podívat do kostela, a co pocítí, je prostě na nich.  

Kdo chce, může poděkovat v knize
V kostele Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici je uložena také Kniha díků. Jsou vlastně tři. První je přístupná návštěvníkům, kteří do ní zapisují své pozdravy a dojmy z návštěvy. Druhá kniha obsahuje poděkování za zázračná uzdravení a do třetí se zapisují většinou významní lidé.   Díky za uzdravení vyjadřují Jezulátku lidé i písemně a ze zaslaných děkovných dopisů se zračí radost a víra v nadpřirozenou moc Ježíška. Jejich pisatelé bez pochyb věří, že jim dopomohl k zázračnému uzdravení. Kopie sošky Jezulátka je už v mnoha kostelech v dalších zemích. Nejen kopii sošky, ale také kultovní místa zasvěcená Jezulátku, je možné navštívit již téměř ve všech částech světa.  

O Vánocích ve svátečním  
Možná jste o Pražském Jezulátku již slyšeli. Možná jste je dokonce i sami navštívili. Ale možná už nevíte, že několikrát do roka dostává zázračná soška Ježíška nový oděv. Sestry karmelitky pravidelně Jezulátko převlékají do svátečního šatu také o vánočních svátcích. Převlékání Ježíška není veřejné. Pokud byste ale měli zájem podívat se, jak tato ceremonie probíhá, můžete zhlédnout videonahrávku. Ta je umístěna v muzeu Pražského Jezulátka, které naleznete uvnitř kostela. Vchod do muzea je napravo od hlavního oltáře a dále po točitém schodišti do prvního patra.    

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie:  
Pražské Jezulátko je malá vosková soška zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství. Pochází ze Španělska. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který na základě jeho podoby vymodeloval tuto sošku. Podle další legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy. Do Prahy se dostala v roce 1628, kdy ji se slovy: „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede“, karmelitánům věnovala Polyxena z Lobkovic. Sošce začala být brzy přisuzována zázračná moc, neboť císař Ferdinand II. krátce nato nařídil, aby česká komora vyplácela klášteru důchod a zásobovala mnichy potravinami z královských důchodů. Do chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně, v němž je soška Jezulátka vystavena, začalo proudit mnoho prosebníků. V roce 1648 její přítomnost v chrámu klášter zachránila od drancování švédskými vojáky, neboť v něm byl zřízen vojenský lazaret. I v současnosti k sošce denně přicházejí stovky návštěvníků z desítek zemí světa. Mnohým lidem, kteří se před ní modlili k Bohu, přinesla údajně zázračná a neobvyklá vyslyšení. Lidé zde prosí o pomoc, uzdravení, mír, někteří s důvěrou očekávají narození dítěte, a mnozí se vrací, aby poděkovali.