Článek Co když uslyšíte: Jste stará mi připomněl moje trampoty s hledáním práce. V roce 1998 ve 44 letech jsem přišla o dobré místo korespondentky ve velkém průmyslovém podniku. Připravil mne o něj.......počítač. Začala jsem hledat práci, ale úsilí bylo marné. Ve výběrových řízeních jsem neobstávala, vždy dostal příležitost mladší. Za různých brigád uběhlo deset let. Až jednou!!! V roce 2008 se v mém životě měla odehrát radikální změna. Kamarádka mi donesla noviny, ve kterých byl inzerát, že hledají telefonistku. Uvedený telefon nikdo nezvedal první, druhý, třetí den (no to je jasné, neměli tam ještě tu telefonistku :) ), a jak tak čumím na ten kus novin, padl mi do oka jiný inzerát: Do nové pobočky hledáme patnáct pracovníků na kompletaci a reklamaci smluv. Tak jsem tam zavolala, byla pozvaná k pohovoru a hned druhý den jsem měla jít s jiným pracovníkem na zkušební den, abych věděla, co ta práce obnáší.
Doma jsem si firmu okamžitě našla na Netu a vypadalo to velice lákavě. Z webových stránek se na mne usmívali samí mladíčci v kravatkách a spousta fotek ukazovala jednoho z pracovníků, kterak si zaslouženě odpočívá někde v Karibiku na dovolené, kterou vyhrál jako nejlepší pracovník za loňský rok. Paráda!!!! Ani jsem nevěřila, že to půjde tak snadno. Konečně mohu ukázat své znalosti, kvality a letité zkušenosti. Konečně nikomu nevadí, že je mi 54 a dostávám šanci. Hurá! Druhý den jsem měla být slušně společensky oblečená, což jsem řešila obléknutím černých šatiček. Nezbytným doplňkem se staly lodičky, punčošky, šátek ležérně kolem krku....no holka jak cumel. Do tašky dřeváčky na přezutí, ať nemusím celý den sedět v lodičkách, a plno nezbytných věcí, o kterých jsem předpokládala, že bych je mohla při práci v kanceláři potřebovat (a co kdyby tam nebyly) – brýle, blok, propisovačky, hrnek a lžičku, skleničku s kafem, skleničku se sušenou smetanou, polévkovou lžíci, nůž, krabičku čaje, cukr, ručník, náhradní punčocháče, teplý pléd – kdoví, jak jim v kanceláři topí, toaletní papír, intimspray, hřeben, no, povím vám, bylo toho do kufru, ale ten se do práce vhodný nezdál, nacpala jsem to do větší tašky........
Po příchodu jsem byla uvedena do velké místnosti, kde stálo asi třicet kravatníků v kruhu. Nějaký vůdce vyvolával jednotlivé mladíčky, vykřikoval, že tenhle Lojza za včerejšek udělal pět smluv a dotyčný borec vzal do ruky kravský zvonec, běžel vnitřkem kruhu a zvonil a ostatní tleskali a provolávali Umí! Po této taškařici pracovník určený k mému zaučení zavelel: „Jdeme!" a šli jsme.....Pane bože, práce je to pro kabelovou televizi, a protože se bude přecházet na digitální vysílání, musí se s klientem sepsat nová smlouva, domluvit návštěvu technika na instalaci set-top-boxu a jeho naladění. Takže chodíš od dveří bytu ke dveřím bytu nahoru dolů po barákách a představíš se, že jsi z kabelovky, ukážeš průkazku a jdeš na "přesvědčovací manévr". Po dvou hodinách už jsem necítila v lodičkách nohy, s sebou jsem vláčela plnou tašku těch "nezbytně nutných osobních potřeb". Nikdo neuvěří, jak jsem trpěla. Chodila jsem jak blbec se svým učitelem do pátých poschodí pěšky a pak shora dolů, zvonila na zvonky, a když už byl konečně někdo doma, tak nám buď vynadá, že jsme nejdražší kabelovka v EU, popřípadě si to "ještě musí rozmyslet"....což znamená, že tam půjdeme za čtrnáct dní znovu a asi uslyšíme to samé, každý druhý tvrdí, že nemá peníze na vyhazování a na televizi se stejně nedívá, každý třetí se ohání paragrafy, jestli je to povinné ze zákona, a že když je přechod na digitál až koncem r. 2011, tak proč by na to měli přestoupit už teď, že zdražením o stovku na nich vlastně vyděláme 3000 navíc za těch třicet měsíců, o co dřív sepisujeme smlouvu, atd.....oslovili jsme asi pětadvacet domácností a můj učitel sepsal jedinou smlouvu – za kterou prý dostane pětikilo brutto. Nohy jsem měla zaražené až v podpaží, plosky chodidel pálí a záda jsem od bolesti už ani necítila. Po návratu z této desetihodinové šichty, podobné rubání v dole, jsem byla svým učitelem šéfovi pochválena a tím přijata do kolektivu. Zaučovala jsem se takhle celý týden. Každé ráno stejný rituál s vyvoláváním úspěšných a běháním dokolečka jak pro blbečka. Když jsem po tom týdnu konečně zastihla šéfa, šermovala jsem mu před očima výstřižkem z novin, že jsem odpověděla na inzerát kompletace smluv a jak to teda bude????? Klid, chci pracovat? Tak musím všechno projít, a začal vysvětlovat hieararchii. Už jsem chytřejší. Nejdříve jsi "Prodejce", pak nastupuje pozice "Trenér", který učí další nové pracovníky na Prodejce. Takže teď už vím, že jsem nechodila s učitelem, ale s trenérem! Po dalších úspěších (které se stále měří množstvím sepsaných smluv za den) se z tebe stává "Asistent", a pokud už máš pod sebou dost Trenérů a pod nimi spoustu Prodejců, stává se z tebe "Manager" s platem 200-300 tisíc, což je nádherná vize, ale pro mladé ambiciózní chlapečky ve slušivých oblečcích s kravatkami a s kravským zvoncem. Dostala jsem vlastní rajón a začala naplno pracovat. První dny nic moc, pak se mi konečně podařilo napsat během dne pět smluv. Druhý den ráno i já jsem směla jak kráva běžet se zvoncem a všichni mne plácali po zádech, že umím. Jestli pro někoho pocta, pro mne spíš děsný propadák.
Každý den jsem odjížděla z domu ráno v půl sedmé a vracívala se před půlnocí. K domovu už jsem se táhla jak smrad.... poslední metry jsem odkulhávala a sotva pletla nohama. Doma jsem se nacpala práškem proti bolesti a máchala nohy v lavoru. Ráno jsem byla jak po koťatech a jen chůze po bytě byl pro mne výstup na Everest. Po měsíci jsem panu šéfovi zavolala, že děkuji, ale v jejich firmě pracovat nebudu. Tím jsem definitivně zahodila šanci vydělávat tři melouny za rok
Pošlete odkaz na tento článek
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %