Chci, aby mě lékaři udržovali na přístrojích co nejdéle? Chci darovat darovat své orgány? Chci pohřeb nebo ne? Někdo má v odpovědích na tyto otázky jasno. Někdo si je odmítá byť jen připustit. Co je lepší cesta?
V jedné pražské rodině řešili tento problém. Jejich otec vždy výslovně říkal, že si nepřeje klasický pohřeb. Nechtěl obřad ani pochovat do rodinné hrobky. „Nechci hnít v zemi,“ říkal dětem a přál si, aby po jeho smrti jeho popel rozprášili na kopci u jedné vesničky na Vysočině, kde trávil nejhezčí chvíle svého života. Jezdíval tam na prázdniny k prarodičům. Teď zemřel a rodina nevěděla, co si počít. Jeho dcera je katolička, trvala na pohřbu do rodinné hrobky, po bok jeho ženy, její maminky. Syn naopak chtěl splnit otcovo přání.
„Táta to říkal jen tak, nemyslel to vážně, jsou to takové řeči,“ tvrdí dcera. „Je přece jasné, že by chtěl ležet vedle mámy, na to jsme tu hrobku kdysi pořizovali.“ Syn říká: „Táta o tom mluvil několikrát, v době, kdy byl zdráv a zcela při smyslech. Několikrát jsme se bavili o tom, že nemá rád obřady, pohřby.“ Problém byl v tom, že pán neuvedl své přání písemně. Nenechal po sobě závěť. Poslední dny člověka a první dny po jeho smrti přinášejí v mnoha rodinách překvapení, neshody, ba přímo šokující zjištění. V tomto případě nakonec rodina tatínka skutečně nechala zpopelnit, ale místo toho, aby šlo o důstojné rozloučení, byl to týden hádek a hysterických scén.
Podobné překvapení zažila i další rodina, když ji babička požádala, aby po smrti její tělo bylo věnováno k vědeckým účelům. „Přímo nám dala papír a na něj napsala, že by si přála, aby se na jejím těle učili pracovat medici. Byla jsem v šoku, protože babička byla celý život silně věřící a chodila do kostela,“ vypráví jednačtyřicetiletá lékařka. „Možná ji k tomu motivovalo moje povolání, nevím, každopádně to bylo překvapení,“ dodává.
„Pokud si člověk přeje darovat své tělo po smrti vědě, musí s tím vyslovit během života souhlas,“ vysvětluje Matěj Stříteský z Ligy lidských práv. „V souhlasu je třeba určit rozsah použití,“ dodává s tím, že není vhodné tento souhlas uvádět v poslední vůli, v závěti. Poněkud cynicky řečeno, když se obvykle u notáře otevírá závěť, je už jaksi pozdě, mnohdy po pohřbu. Souhlas by měl ideálně proběhnout tak, že jej člověk uzavře písemně s úředně ověřeným podpisem a seznámí s ním své blízké, kteří pak v případě, že nastane krizová situace a dotyčný například umře v nemocnici, o jeho přání ihned informují lékaře.
Je také možné souhlas sepsat přímo v nemocnici nebo hospici, kdy už člověk ví, že se jeho poslední dny blíží. V tom případě jej podepíše pacient a zástupce zdravotnického zařízení a toto poslední přání se pak stává součástí zdravotnické dokumentace, kterou se zdravotníci řídí. Je však možné postupovat přesně opačně. Jsou lidé, pro které je představa, že je jejich tělo použito k vědeckým účelům, naprosto nepřijatelná. Existuje proto Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Je možné se do něj přihlásit. Stejně tak je samozřejmě možné o nesouhlasu s případným dárcovstvím orgánů předem informovat lékaře, když se ocitneme v nemocnici. Je povinen se tím přáním řídit.
Jsou to smutné věty, že? Nicméně s tím, jak populace stárne a dožívá se čím dál vyššího věku, se s těmito problémy budeme setkávat čím dál častěji. Mohou se týkat nás, našich blízkých, našich známých. Není na škodu udělat si v nich jasno, ulehčíme tak našim blízkým spoustu starostí a nervů. Tak si nakonec dejme příběh z jedné brněnské rodiny.
Jejich jednadevadesátiletá maminka zemřela v nemocnici. Měla už spoustu zdravotních obtíží, nesla je však statečně, na nic si nestěžovala. „Byla to taková ta žena, která prožila válku, pak útlak v padesátých letech, celý život dřela,“ vypráví její vnučka. „Nosila pořád stejné oblečení, nechodila ke kadeřníkovi, zkrátka opak toho, čemu se říká fiflena. A pak, když zemřela, za námi přišla její ošetřující lékařka a zdravotní sestra. Říkaly, že si s ní často povídaly a že je prosila, aby zapsaly její poslední přání. A to bylo, aby měla do rakve nalakované nehty, pěkně učesané vlasy a abychom jí pořídili nějaké pěkné barevné šaty. Chtěla odejít krásná. Ona, o které jsme si celý život mysleli, že ji móda, zkrášlování, zkrátka paráda vůbec nezajímá.“
Když o tom vnučka vypráví, slzy se jí derou do očí. Samozřejmě babičce přání splnila. Ano, dny před a po smrti blízkých mohou rodině přinést hodně překvapení. Těžko říct, zda je lepší vše přesně předem naplánovat a rozepsat pokyny nebo patřit do skupiny lidí, kterým je naprosto fuk, co bude, až tady nebudou. To si musí rozhodnout každý sám. Každopádně je dobré vědět o těchto možnostech, které existují a zákonech, které se toho týkají.
Na pátek 13. září připadá Mezinárodní den závětí, kdy si lidé po…
Redakce
Když zemře člověk, zpravidla nám velmi blízký, míváme ve zvyku…
Hájíte kila navíc, celulitidu nebo špatnou paměť tím, že…
Redakce
Když jsme se ženou odešli do penze, rozhodli jsme se, že vezmeme…
Redakce
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Ministerstvo práce a sociáních věcí připravilo pod vedením Mariana…
Redakce
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Péče o děti a domácnost mají rovným dílem zvládat oba partneři.…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Všechno zvládnou. Vždy jsou připravené pomoci druhým. Všichni na…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Pomoct příbuznému, který je ve finanční nouzi, je přirozená a…
„Tatínku, a jsou tady i žraloci?“ ptá se zvědavě holčička v jeho…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Dám ti dobrou radu. Věděla jsem, že to takhle dopadne, měli jste…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Vezmi si teplejší svetr. Co jdi dnes jedl? Nezhubla jsi? Nechci ti…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
To nezvládnu. Nebudu tam nic platná. Nic mi nesluší. Jsem úplně…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám.…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Když se syn ženil, byla jsem ráda, že si bere podnikavou,…
Redakce
Legrácky, piškuntálie, fórky, sranda, švanda, psina, žert…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Chci poskytnout svým blízkým osobní péči, až to budou potřebovat.…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Odpustila jsem. Už necítím ublíženost, křivdu, zlost. Nemyslím na…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Možná ho ještě překoná něco, třeba to, co najdu pod vánočním…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Dělala jsem si legraci z lidí, kteří mluvili o tom, že chodí na…
Redakce
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu.…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Mít děti je nejvíc. Aspoň já to tak cítím. Mít dvě zdravé,…
V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední…
Starý muž potkal známou, dlouhé roky neviděnou. Zapovídali se. Pak…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Žárlivost se na začátku vztahu může jevit jako projev lásky, zájmu…
Těšíte se, až přijedou vnoučata. Jenže najednou se chovají jinak…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
