Zprávy z poraden pro léčbu závislostí na alkoholu naznačují nový trend: Mezi lidmi vyššího věku je čím dál více těch, kteří mají problémy s nadměrným pitím. Jen se o tom nemluví.

Pozornost médií a odborníků se zaměřuje více na mladé lidi. Zkrátka, žijeme v představách, že mládež se každý pátek a sobotu pořádně namaže v klubu, na festivalu, při trampování. Ale schválně, kdy jste naposledy zaznamenali nějaký článek nebo zprávu o tom, že potíže  alkoholem měl nějaký senior či seniorka?

„Problém je v tom, že většina screeningových nástrojů je zaměřena na mladistvé nebo na dospělou populaci a proto do jejich výsledků není zahrnuta skutečnosti nižšího metabolismu či změna sociálních rolí, životních charakteristik a zdravotních charakteristik v důsledku stáří,“ tvrdí Petra Vondráčková z kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice Univerzity Karlovy v Praze. Zjednodušeněji řečeno, jak často a proč pijí senioři a co to s nimi dělá, téměř nikdo dříve nezkoumal. Jasně, dá se říct, že do toho nikomu nic není. Když se opije patnáctiletý kluk, je to problém. Když se opije sedmdesátiletý muž, není na tom nic špatného. Takto často uvažujeme, a tak mnohdy neumíme rozeznat, kdy je pití alkoholu společenská zábava a kdy je zaděláno na problém. „Senioři jsou v tomto směru poměrně opomíjenou skupinou, přestože poruchy vyvolané užíváním alkoholu jsou v této věkové kategorii poměrně časté a jsou spojeny se závažnými zdravotními problémy,“ podotýká Petra Vondráčková.

Britští lékaři dokonce navrhli snížit takzvanou doporučenou hranici alkoholu u seniorů.  Zkrátka, že by lidé ve vyšším věku měli vzít na vědomí, že by měli pít méně než za mlada. Britská Královská psychiatrická akademie odstartovala kampaň za to, že by lidé nad pětašedesát let neměli vypít denně více než čtyři deci piva nebo malou sklenku vína. Potíž je podle psychiatrů nejen v tom, že starší organismus alkohol hůře odbourává, ale hlavně v tom, že většina seniorů užívá nějaké léky. A léky a alkohol prostě nejdou dohromady. 

Pětašedesátiletá Irena z Ostravska byla zvyklá v létě často se sousedy na chatě grilovat a u toho popíjet. „V poslední době pozoruju, že mi alkohol nesvědčí,“ říká. „Mám revma, užívám různé léky a cítím, že dvě sklenky vína mi už nedělají dobře, přestože jsem ještě před pár lety po dvou sklenkách ani necítila, že jsem něco vypila. Vždy jsem si zakládala na tom, že alkohol dobře odbourávám, nikdy jsem se neopila, zkrátka víno jsem brala jako součást příjemného života. Najednou je to jinak. Mám na něj pořád chuť, ale cítím, že mi nesvědčí,“ vypráví.

Naopak její soused přistupuje k tomu tématu úplně jinak. „Celý život jsem v práci seděl za volantem, málokdy jsem si mohl dopřát pivo, natož něco tvrdšího,“ vypráví. „Teď si užívám, že si v penzi můžu dát pivíček kolik je libo. S kamarády chodíme na panáčky, se ženou si dáme občas s k večeři napůl lahvinku vína. Nemyslím, že by mi v mém věku mohl alkohol nějak uškodit,“ míní na prahu své sedmdesátky. Jenže zároveň připouští, že má vysoký tlak a lékař se diví, proč mu ani po užívání léků neklesá. A zánětlivé onemocnění, které má, se mu také nedaří léčit. „Určitě to nesouvisí s tím, že si dám pár piv,“ tvrdí. 

Jenže lékaři tvrdí, že právě takové zdánlivě neškodné užívání si pěkného stárnutí s nějakou tou skleničkou, zavání průšvihem u čím dál více lidí. „Pravidelné pití alkoholu denně nebo téměř denně se stává na prahu stáří čím dál běžnějším jevem. Pro zhruba polovinu mužů se každodenní sklenka stává zvykem,“ upozornili autoři britské studie o alkoholismu seniorů v článku v časopise BMC Medicine.

Sedmašedesátiletá Blanka, bývalá zdravotní sestra z Prahy má zajímavý poznatek: „Nepamatuji si, že by si moje maminka nebo babička jen tak pro nic za nic daly sklenku alkoholu. Nanejvýš byl přípitek u nějaké slavnostní události. Ale když se scházím s mými vrstevnicemi, úplně běžně si objednáváme víno. Když holky přijdou ke mně domů, automaticky kupuju víno. Stalo se v mém životě tak běžné, že si často v nedaleké vinotéce nechám načepovat litříček a doma si pak pomalu po sklence dávám večer k televizi. Víno se stalo běžnou součástí mého života, ale u dřívějších generací to tak nebylo.“

Obecně bývá za mírné užívání alkoholu považování pití maximálně jednoho takzvaně standardního alkoholického nápoje, to je dvacet gramů čistého alkoholu pro ženy a seniory. U mužů se jako povolená uvádí jednou tak vysoká dávka. Těch dvacet gramů obsahuje přibližně půl litr piva nebo dvě deci vína nebo jeden panák něčeho tvrdšího. 

Jenže toto všechno je míněno v souvislosti se zdravými lidmi. Bohužel, ve vyšším věku se absolutním zdravím a neužíváním žádných léků může chlubit málokdo. Na druhé straně pak čteme o nejrůznějších studiích, o tom, že víno zdraví prospívá a podobně. Čert aby se v tom vyznal. Zejména v těchto pěkných letních dnech, kdy večery tak svádějí k tomu, aby nezůstalo u jedné, druhé sklenky. Když konečně v penzi nemusíme ráno vstávat, když vlastně nic nemusíme.

Tak jak jste na tom s alkoholem vy? Kolik je podle vás bezpečná ideální dávka? A setkali jste se s někým, kdo má ve vyšším věku  s  alkoholem problém?