Večerka s Jindrou a jeho trumpeta

Můj svět Próza/poezie

Večerka s Jindrou a jeho trumpeta

Datum: 18. 8. 2016

Diskuze: 13

Ilustrace: pixabay.com

Bylo to na Silvestra, už nevím, který to byl rok, ale musím říci, že oslavy Nového roku u nás probíhaly vždy bouřlivě. Naše zlatá maminka byla vždy velmi tolerantní a velmi společenská, a tak jí vůbec nevadilo, že jsem si domů právě na oslavu tohoto Silvestra pozvala pár přátel. Ostatně nebylo to poprvé a ani naposledy, kdy u nás probíhaly podobné dýchánky a to nejen při příležitosti oslav vítání Nového roku.

Pamatuji si na jednu, při které jsme se zavřeli v obývacím pokoji a hráli flašku. Maminka, když to zjistila, tak nás taktně navštívila, že prý bude hrát s námi. Byli jsme z toho rozpačití, ale po chvíli se ukázalo, že je maminka opravdu velmi společenská a kultivovaná dáma a tuto puberťáckou hru dokázala opět převrátit v nezapomenutelný zážitek. Třeba mě a mou kamarádku Táňu poslala na balkon, abychom tam vyly na měsíc, dodnes si pamatuji udivenou sousedku, která kvapně otevřela balkon a vyhlídla, aby zjistila, co se to děje.

A tak i tehdy se pomalu sjížděli kamarádi a přátelé a byl jich opravdu plný byt, takže jsme na přístupové chodbě zřídili i kuřácký koutek, pro milovníky tohoto nešvaru. Byla to chodba standardní velikosti cca 12 m2, bylo tam zrcadlo a dvě malá křesílka a troje dveře. A strašně moc a moc nahulíno, vešlo se tam opravdu dost kuřáků, no co by to bylo za oslavu, kdyby něco neprovedli, že? Takže vzali fixy a namalovali na jedinou volnou stěnu mezi dveřmi obrovskou nádhernou růži a u ní se všichni přítomní podepsali. Růže tam vydržela ještě mnoho let, až do stěhování.

Oslava probíhala jako vždy bouřlivě a pomalu se blížila půlnoc, mezi přáteli byl i můj spolužák a kamarád Jindřich. A měl s sebou i trumpetu, na kterou se prý teprve učí hrát….no tak při půlnočním ohňostroji jsme se všichni přítomní shromáždili na balkoně s prskavkami a začali jsme řvát jako o závod. Sídlištěm se ozývaly petardy a všemožné řvaní a vítání nového roku….no a já jsem přinesla na ten balkon tu Jindřichovu trumpetu….. nechal se chvíli přemlouvat, ale nebylo to tím, že by chtěl na sebe upoutat pozornost, ale bylo opravdu patrné, že se stydí a také se moc bojí, že to ještě prý neumí, že se teprve nesměle učí. Ale byli jsme my ostatní ve velké přesile, a tak mu opravdu nic jiného nezbývalo, než vzít trumpetu a vyloudit pár tónů…

Bylo to tedy nádherné, začali se linout tóny večerky… a jak tak hrál a hrál a opravdu hrál velmi dobře, né že né, tak pomalu utichalo i běsnění oslav i v okolních domech a všichni jako zkoprnělí jenom poslouchali ty libé tóny trubky… Když do úplného ticha na sídlišti dohrál, tak asi po minutě se ozval mohutný potlesk a Jindřich plakal a my všichni také.

Musím říci, že se to pak ještě dlouho tradovalo, že někdo hrál na našem sídlišti na Silvestra večerku na trumpetu a že to bylo slyšet i na velmi vzdáleném sídlišti...

Ještě jednou děkujeme Ti, Jindro.Byl to opravdu nádherný zážitek!

| Můj příběh | vzpomínky

Autor: Dagmar Tatoušková

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

13 komentářů

Anna Čípová 24.8.2016 18:22

Pěkné vyprávění, jak bych tam byla s vámi.

Milena Mejsnarová 22.8.2016 08:43

Moc pěkné vyprávění. Já mám Večerku na trumpetu spojenou s letním táborem,kde se v tichu s díky klaněly jen vysoké smrky a borovice.

Zuzana Pivcová 21.8.2016 19:55

Veselé a primové vyprávění, moc se mi líbí.

Eva Balúchová 19.8.2016 21:14

Úplně tu melodii slyším.Určitě to byl krásný zážitek nejen pro vás,ale i pro ostatní neplánované posluchače.

Dagmar Tatoušková 19.8.2016 12:45

Ano pane Libore, byl to tentýž Jindra. Moc Vám děkuji za příspěvěk. Takové hodnocení moc potěší. Děkuji.

Libor Farský 19.8.2016 11:39

Sláva, přibyla mezi nás veselá Dášenka ! Haf ! Jsem nadšený, jako bych to prožíval s vámi. Byl to tentýž Jindra s kterým jste si v prodejně zasloužili ochutnat fernet?

Elena Valeriánová 19.8.2016 11:34

To jsou opravdu nezapomenutelné chvíle, jen kdyby jich bylo v životě, co nejvíc. Hezká vzpomínka. Doufám, že si ji přečte i ten trumpetista, určitě by mu článek udělal radost.

Hana Rypáčková 18.8.2016 19:38

Hezké přátelství a vzpomínka. Na Štědrý den také máme koncert muzikantů z druhého paneláku. Je to učitel hudby a s několika žáčky vytrubují Svatou noc.. Už se na to vždy těšíme...

Libuše Křapová 18.8.2016 18:14

Dojemná vzpomínka :-)

Alena Vávrová 18.8.2016 15:25

Co dodat? Večerka je nádherná, hned se mi vybavuje, i ta tehdejší atmosféra. Taky bych nábožně zmlkla. Mám ji někde uloženou od kamaráda trumpeťáka, tak ji najdu. Díky, pěkné vzpomínání...

Načíst starší příspěvky