Náš Trabant netrpělivě čekal, až se úředně stanu řidičkou. V garáži - kůlně - se na něj prášilo a od mé jediné jízdy s příbuznými zatím nebylo toho, kdo by se v novém autě se mnou projel. Také jsem své vozidlo nechtěla jen tak svěřit nějakému "neumělovi". V autoškole jsme jezdili se škodovkou, a ta měla poněkud jiné ovládání než trabant. Proto jsem se při závěrečné zkoušce domluvila s instruktorem, že se se mnou, jakmile budu mít vystavený "řidičák", s autem projede. Chtěla jsem mít na první jízdu pokud možno skutečně odborný dohled.
Zaprášený Trabant by se pro mne k slavnostnímu okamžiku nehodil, a tak jsem se rozhodla vozidlo umýt. Z kůlny na dvůr jsem vyjela docela snadno, auto vzorně umyla, vyleštila, a pak už jen zbývalo zacouvat zpátky. Asi jsem při vyjíždění nezachovala naprosto rovnou dráhu (dvůr se ke kůlně totiž mírně svažoval), možná jsem neopatrně pohnula volantem, kdo ví? Výsledkem mé kratičké jízdy bylo zachycení o vrata kůlny, naražené dveře auta a ulomená klika. Když jsem se vysunula z auta, rozbrečela jsem se jako malá holka.
Co teď? Samozřejmě, že v co nejkratší době do opravny, hlavně, aby se nic nedozvěděla maminka (byla v té době už v nemocnici a nechtěla jsem jí ještě přidělávat starosti). Hned druhý den jsem šla za instruktorem z autoškoly, abych mu připomněla, že mi slíbil projet se s autem, a samozřejmě jsem mu sdělila, co se mi stalo. Bohužel najednou jaksi "neměl čas". Nijak jsem ho tedy nepřesvědčovala. Nechtělo se mi ani požádat někoho ze svých kolegů, protože by mé řidičské začátky byly prozrazeny. Zbylo jediné řešení - projet se sama a stejně tak dojet i do opravny. Za takovéto situace jsem se vydala na cestu přes les do sousední vesnice. Rychlost tak do 20 kilometrů, úzkostlivé sledování cesty před sebou, otočit se - a zpět domů. Provoz tam v tu dobu snad nebyl žádný, zvládla jsem to, i když na výbornou by to nebylo. Ale, jak se říká: Nouze naučila..., pro mne to tehdy platilo bez výhrad.
V autoservisu mi hned druhý den sdělili nemilou zprávu, a to, že se sice polámané dveře dají snadno opravit, ale že zde nemají potřebné náhradní díly. Žádná výhoda, že trabant byl běžně se vyskytující auto, prostě - bylo nutno shánět jinou opravnu. Pro mě byly nejdostupnější Budějovice, kde byla i speciální opravna na tuto značku. Bylo zbytečné uvažovat, kdo a jak auto do opravny doveze. Za nikým už jsem s prosbou nešla, snad jsem si i přehnaně hrdě řekla, že to zvládnu sama. Přece jen jsem však neměla dost odvahy jet do města, kde jsem ještě nikdy, tedy s autoškolou, nebyla. Pro jistotu jsem se tedy příští den vypravila do Budějovic autobusem a prošla si cestu, kudy pojedu. Několik křižovatek se semafory, nalinkované jízdní pruhy, mezi tím městská autobusová doprava - nic mě nevyvedlo z míry. Teoreticky úplně jednoduché. Prakticky vše dopadlo samozřejmě jinak. Semafory vypnuté, rychlé rozmýšlení, kde mám přednost a kde ne, ale přece jen jsem zdárně dojela do cíle.
Po několika dnech jsem si mohla přijít pro opravené auto. Sáhla jsem tedy do svých malých úspor a vydala se do opravny. Okamžitě mi padly do oka nové dveře, avšak následoval přímo úlek - byly totiž bez kliky! Prý tu správnou k trabantu nemají. Nevím, kdo mi tehdy dal radu vzít s sebou nějakou hmotnou pozornost v podobě láhve vína, ale tehdy, ve správnou chvíli, to zapůsobilo. Najednou se klika objevila, prý byla k wartburgu, ale od té potřebné k nerozeznání. Víc jsem už o způsobu získávání výhod neuvažovala, hlavně, že byl Tráboš v pořádku.
Po předchozí vcelku úspěšné jízdě po městě mi stouplo sebevědomí a rozhodla jsem se dojet pro sestru. Byl pátek odpoledne a skončilo vyučování v jazykové škole. Projela jsem celým městem až k ubytovně, kde Zuzana tehdy bydlela. Cestu už jsem předem nestudovala, znala jsem ji a zdála se mi i s výjezdem z města celkem jednoduchá. Tak jsme, já už s pocitem opravdové řidičky, dojely na Hlubokou, tedy bohužel jen na Hlubokou. Tam si Trabant "usmyslel", že dál se nejede. V prvním okamžiku jsem se lekla, co se stalo, ale to už se i Zuzana ptala, co budeme dělat? Vylez ven a stopuj, snad nám někdo pomůže! Ani jsme nemusely čekat příliš dlouho, ochotný řidič, snad s celou rodinou, zastavil, jenomže, jakmile viděl úplně nové auto, neměl odvahu v něm cokoliv opravovat. Nabídl mi však odvoz na laně. To jsme tedy v autoškole neprobírali! Byla to moje třetí jízda... Asi jsem brzdila víc, než bylo třeba, asi jsem nejela právě stejnoměrně, plynule, ale domů jsme dojeli. Závadu - přitažený přívod benzínu - snadno odstranil náš soused.
Trabant se pak mnohokrát, v různých situacích i podmínkách, osvědčil jako dobré auto. Inu, říká se: Žádný učený z nebe nespadl nebo Chybami se člověk učí, a tak jsem tedy v učení více či méně zdárně pokračovala a další týdny i měsíce mi k tomu daly ještě dost příležitostí...
Vlastimila Kosorínová
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
