Dobrý den, přátelé, tak se vám musím přiznat, že doma nemáme rádio!

Včera odpoledne jsem ale v televizi projížděla ovladačem programy a  najednou jsem naladila i stanici rádia. Netušila jsem, že se dají na televizi rádiové stanice také chytit. A co neslyším? Navečer v 16.30 se koná v Praze komentovaná prohlídka Majorátní knihovny hrabat z Nostic v Nosticově paláci na Maltézském náměstí. Tak jsme s mužem na sebe mrkli, tedy spíš já na něho a vyhrabali jsme se, po vzoru hrabat, z teploučka domova a vyrazili jsme do ulic.

Muž sice trochu protestoval, ale když jsem naznačila, že bychom mohli zaskočit po kultuře ke Švejkovi, tak trochu pookřál. Je mu tady totiž příšerná zima. Není na sníh, ani mrazy zvyklý. Je zhýčkaný teplem. Na Hvaru totiž nesněží, ani nemrzne. Za jeho život na Hvaru sněžilo snad jen dvakrát, sníh vydržel tak deset minut, ale to bylo slávy! Oni byli schopní se s tím popraškem i koulovat! Nabyla jsem dojmu, že si Dalmatinci myslí, že se při takovém současném mrazivém počasí nevystrčí ani nos z domu a ani se snad nechodí do práce. Šťastní to muži, přesněji, šťastný to muž...:). 

Nostická majorátní, neboli dědičná knihovna je jedinečnou kulturní památkou. Spolu s knihovnou knížat Kinských na Staroměstském náměstí tvoří poslední dvě interiérové pražské palácové knihovny.

Na dohled od Nosticova paláce stojí lavička Václava Havla. Byla zasněžená, zamrzlá a nějak opuštěná. Přesto stále věříme, že pravda vítězí. V průjezdu paláce se nás sešlo asi dvacet nadšenců. Do této knihovny se nepořádají běžně prohlídky. Provázel nás velice sympatický PhDr. Richard Šípek. Erudovaně vyprávěl a knihy doslova laskal v bílých bavlněných rukavicích.

Nosticův palác včetně knihovny byl rekonstruován v letech 2000 - 2003. Nyní zde sídlí Ministerstvo kultury. Fond Nostické knihovny obsahuje čtrnáct tisíc výtisků. Nejvzácnější je Gutenbergrova bible z roku 1455 a Koperníkův autograf, to jest text, psaný vlastní rukou. Toto dílo si můžete prohlédnout ve zdigitalizované podobě zde.

Do knihovny jsme šli z nádvoří krásným, dřevěným, točitým schodištěm. Vlastní knihovna má dva sály s galerií. Knihovní mobiliář je klasicistní. V menším sálu stojí na zemi dva glóbusy hvězdné oblohy a zeměkoule z roku cca 1620. Původní malby na stropech v obou sálech byly celou dobu před rekonstrukcí překryty bílým vápenným nátěrem.

Druhý sál je větší, opět s krásnou barokní stropní výzdobou. Kolem dokola, od podlahy do stropu, stojí samé regály s knihami. Dva regály se otevírají  jako dveře a za nimi  býval byt knihovníka. Zaujaly mne zvláštní skříňové manýristické hodiny, které jsou stále funkční. Na stole u obrovských knih leží ještě větší, těžká lupa. Nachápu, jak s ní čtenář manipuloval. Musel na ni mít snad nosiče.

Na některých knihách byl viděn zub času. Jsou tu již skoro tři sta let! Knihovna byla vždy součástí jak osobní, tak rodové prezentace vzdělání a zámožnosti rodu. Byla samozřemě zdrojem informací a dokládala jejich kulturní rozhled, scestovalost, jazykové schopnosti. I tenkrát již platilo, ukaž mi, co čteš, a já ti řeknu, co jsi zač.

Vzácné knihy měly krásnou vazbu, někdy opatřenou řetězy. Víte proč? Knihy se totiž kradly i tenkrát, a proto byly na pultech knihoven přivázány řetězy s kruhy navlečenými na vodorovné tyči u stropu. Myslím si, že to ovšem tenkrát měl zloděj těžké. Doslova. Knihy vážily třeba deset kilo.

Je zvláštní, že zde v knihovně není žádná klimatizace. Prostě teplota se zde nereguluje. Je důležité, že teplota se zde mění pomalu a celkem nepatrně. Knihy si prý na to již zvykly. A jak by ne. Knihy mají svojí duši a jsou to trpěliví, němí čekatelé na čtenáře a badatele.

Vážení přátelé, popsala jsem vám moje osobní zážitky, to co jsem si zapamatovala z jednoho příjemného zimního podvečera v Praze.

Doporučuji, poslouchejte i vy, přátelé, rádio. Dozvíte se třeba, že 19. 2. bude probíhat prohlídka knihovny Kinských na Staroměstském náměstí. Ale tato prohlídka je již, bohužel, plně obsazená. Takže příště, pokud dovolíte, ode mne uslyšíte o další knihovně, o knihovně Kinských. Přeji vám krásný den, přátelé, třeba s knihou v ruce a třeba v posteli! Není nad to si zalenošit. A my, v našem věku a v těchto mrzech, na to máme určitě nárok.

P.S.:Našla jsem perfektní odkaz na Nosticovu knihovnu, kde si můžete přečíst ostatní odborné informace. Podívejte se zde.