Antonín Vácha
„<p>Kvete láska v každém věku, jak se říká? Inu, je to tak, potvrzuji a dokládám rozhovorem manželů sedmikřížkového věku.</p>“
Antonín Vácha
„<p>Coufal, Kuchta, Brabec. Fotbalisté, reprezentující Česko, šli před posledním zápasem kvalifikace na Euro zapařit do olomouckého nočního klubu. Ostuda, skandál, průser? Ne. Jen obraz českého fotbalu.</p>“
„<p>Léta jsem chodil k našemu obecnímu holiči. Byl rychlý, levný a hlavně nemluvný. Poté, co pověsil řemeslo v pětašedesáti letech na hřebík, byl jsem nucen přejít ke kadeřnici. Stříhá prý dobře, také rychle, ale ještě rychleji mluví.</p>“
„<p><strong>Jsem starý jezevec, kterému je nejlépe v domácí noře, a pak také mezi „svými“ u štamgastského stolu. I stalo se, k mé nelibosti, že jsem byl po dlouhých letech nucen vyrazit do světa. Ale to se právě stát nemělo…</strong></p>“
„<p>Můj spolužák Dagobert zemřel v šestašedesáti na infarkt, kamarád Josef měl devětašedesát. Mrtvička. Soused Vráťa bojoval s rakovinou střev dlouhé čtyři roky a podlehl jí v osmašedesáti. Ani jeden z nich si neužil toho krásného nicnedělání, totiž penze.</p>“
„<p>Tak to máme konečně za sebou. Miloš Zeman předá prezidentské žezlo Petru Pavlovi. Farizejství, prostořekost, pomstychtivost vystřídají důstojnost, respekt, pokora. Flanelová košile místo trenýrek.</p>“
„<p>Asi jako každý z nás, i já jsem přivítal zastropování cen energií. Každá koruna dobrá, zvláště v této nelehké době, a tak jsem se rozhodl, že půjdu ještě dál. Naordinoval jsem si od prvního dne nového roku zastropování svých neřestí.</p>“
„<p>Mirek od našeho štamgastského stolu je asi největší pohodář, kterého jsem v životě potkal. Vyprávěnky z jeho života mají vždy dramatický náboj, ale i poté, co si prožil nejedno peklo, zůstává věčným, až nakažlivým optimistou.</p>“
