Vratislava Hofmanová, redakce
Vratislava Hofmanová
„<p>Nějak to vždycky dopadne. To je životní filozofie lidí, kteří se i v dospělosti chovají nezodpovědně a spoléhají, že se o ně někdo vždy postará. Někdy se jim říká věčné děti.</p>“
Vratislava Hofmanová, redakce
„<p>Žijeme v době velkého paradoxu. Na jedné straně se mluví o nutnosti posouvat věk odchodu do penze, na straně druhé je už nyní pro mnoho šedesátníků velký problém najít nebo udržet si práci.</p>“
„<p>Zakazujeme ti řídit auto. Tuto větu slyší hodně lidí vyššího věku od svých dětí, vnoučat, příbuzných. Někdy je na místě, někdy jde o nemístné zasahování do života.</p>“
„<p>Hotely, restaurace, vagóny ve vlacích určené pouze pro dospělé. Když o nich slyší rodiče malých dětí, zuří. Mnozí lidé naopak taková omezení vítají a říkají: máme právo na ticho a klid.</p>“
„<p>Ještě dvacet let zpátky lidé uváděli jako nejčastější místo, kde nalézají své životní partnery, zaměstnání. Nyní většina lásek vzniká na sociálních sítích, na internetu. Přesto však většina lidí sní o tom, že ideálního partnera potká náhodou.</p>“
„<p>Zábava a aktivity. Na to se nyní ve většině domovů seniorů dbá více než na kvalitní jídlo a péči. I v životě lidí vyššího věku se projevuje současná posedlost společnosti zábavou. Ne všem lidem to ovšem sedí.</p>“
„<p>Ještě v devadesátých letech bylo běžné, že člověk ve dvaceti už chodil do zaměstnání. A pětašedesátníci byli považováni za starce, kteří mají odpočívat v penzi. Teď je vše jiné, na trhu práce se odehrály velké změny.</p>“
„<p>Každý si přeje mít dobré sousedské vztahy. Jenže každý si pod tím výrazem představuje něco jiného. Někdy se může ukázat být problémem i hodný, ochotný člověk.</p>“
