Jana Mesarčová
Obec: Praha
„<p>Lesy. Parky. Aleje. I sóloví jedinci. Jednoduše – stromy. V jejich blízkosti, stínu či větvovém gaučingu lze nejen tiše polemizovat se svým vnitřním „já“, ale i bez výčitek si můžeme dopřávat vymanění z digitálního a multikulturního šílenství, které ze všech stran na nás útočí.</p>“
Jana Mesarčová
„<p>Vagon regionálního spoje integrované dopravy. V prostoru jedné čtyřsedačky seděla nepřehlédnutelně upravená žena a žoviálně, ne zcela tiše a nenápadně, jak praví bonton hromadného cestování, telefonovala.</p>“
„Ukázkový úvodní text článku pro náhled.“
„<p>Když jsme mladincí, svůj budoucí starobní život si nepřipouštíme. Přirozeně. Ani si žádný z nás nepomyslí, při slibu svého životního „ano“, že po letech z jakýchkoliv důvodů právě toto „ano“ bude neplatné.</p>“
„<p>Nyní bych chtěla, milí čtenáři, vidět vaše výrazy po přečtení titulku.</p>“
„<p>Časné podzimní ráno je vlhké, vtíravé, nepříjemné. Zahání nás do límců, choulí do kabátů, některé přinutí přilepšit svým dlaním úschovou v rukavicích. I těm „holokotníkovcům“, kteří s odporem nosí ponožky, naordinuje vyšší zateplené obutí.</p>“
„<p>Když se děvčeti začnou zahřívat lýtka, nejedna máma zesmutní, protože nastane okamžik, kdy sdílené bezstarostné dětství její dcery nahradí nesdílené dceřino dospívání se všemi tajnostmi včetně milosrdného lhaní.</p>“
„<p>Byli jsme v ráji. Pohádkově malebném, romanticky laskavém, pravdivém. Toulali jsme se mezi skalami rozmanitých tvarů a ťapkali po neznačených cestách cejchovaných šlápotami předchozích tuláků, které nás zavedly do míst, kde jen lišky chodí spát. Byli jsme v Českém ráji.</p>“
