Hana Charvátová, redakce
„<p>Pokud by měl v životě štěstí, mohl teď coby stoletý slavný umělec přijímat gratulace a dary. Jenže mu byl dán talent, šarm, inteligence, humor, ale štěstí bohužel ne.</p>“
Hana Charvátová, redakce
„<p>Mít doma knihovnu patřilo k výsadám vzdělaných a lépe situovaných rodin. Nyní v mnoha bytech knihovny nenajdeme. Což ale neznamená, že by Češi nečetli a neměli ke knihám vztah. Naopak.</p>“
„<p>V dětství byla obklopena luxusem, v dospělosti obdivem, pak opovržením, kritikou, bídou a alkoholem. Zemřela osamělá, bez rodiny, bez přátel. Ale přesto zůstává nesmrtelná a její filmy se líbí stále, a to i novým generacím.</p>“
„<p>Posledních sedm let života strávila na lůžku. Kvůli mnoha zdravotním obtížím už nemohla chodit, přesto stále přijímala hosty. Bavilo ji vzpomínat, žertovala, sledovala televizi.</p>“
„<p>Život této dámy byl jako na houpačce. Zatímco diváci ji milovali, prožila trápení. Kdyby v době jejího života existoval bulvár, plnila by jeho první stránky.</p>“
„<p>Člověk žije, žije a najednou je z toho taková hovadina, až oči přecházejí. Tento Gogolův citát měla ráda a často ho používala. Byla vtipná, moudrá, ale ne každý jejímu stylu humoru rozuměl.</p>“
„<p>Když jí lékaři oznámili, že má rakovinu, rozhodla se, že o tom řekne jen nejbližším. Nepřála si, aby se její nemoc stala věcí veřejnou. Pro diváky tak byl její odchod ze světa překvapením. A je to dobře. Aspoň si ji navždy pamatují jako tajemnou, nedostupnou krásku.</p>“
„<p>Byla krásná, vtipná, chytrá. Divačky okukovaly, co měla oblečené a chtěly vypadat jako ona. Byla televizní hlasatelka a to v šedesátých letech znamenalo, že ji znal prakticky každý. Jenže pak přišel rok 1968, okupace sovětskou armádou a každý si musel rozmyslet, jak se k ní postaví.</p>“
