Dagmar Zwyrtková
Žiju v Podkrkonoší. Rentiérka ve znamení Lva.
Obec: Rudník u Vrchlabí
Povolání: důchodce
„<p>Po silnici si to šine hráškově zelená škodovka R Coupé, v oknech má apartní květované záclonky. Za předním sklem se rýsují mladé tváře muže a ženy, v očích jim jiskří rozechvělé očekávání. Osud jim nachystal do cesty tak významnou křižovatku, až se jim tají dech!</p>“
Dagmar Zwyrtková
„<p>Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.</p>“
„<p>Když člověk musí do práce denně dojíždět autobusem, bývá to zdrojem stresu a nepohodlí. Ale někdy se stane, že se přihodí něco, na co se později vzpomíná s úsměvem.</p>“
„<p>Když mi bylo pět, začal táta stavět dům. Ty roky naplňovala dřina, odříkání, přepočítávání financí, zábava musela stranou, ale život si přesto našel skulinku pro radost a veselí. Mám schovanou fotografii, na které je táta usazený v montérkách nahoře na míchačce a hraje na kytaru.</p>“
„<p>Před lety jsem viděla pořad o starých lidech. Redaktorka se jedné dámy úctyhodného věku zeptala, jestli se jí nestýská po minulosti, po mládí. Odpověděla: "Ne, proč? Mladá už jsem byla."</p>“
„<p>Je slunečný a horký červnový den. Už několik dnů si užívám vysněnou cestu do americké přírody. Zrovna máme za sebou skoro tříhodinový výstup v Národním parku Arches, jsme vyčerpaní úmorným vedrem, ale okolní scenérie jsou tak úchvatné, že nevnímáme hlad, žízeň ani únavu.</p>“
„<p>Když se řekne slovo "svatba", bývá to spojeno se zasněným úsměvem nevěsty, s trochu nejistým, ale zamilovaným výrazem ženicha, s pyšným leskem v očích rodičů. Pozvaní hosté se těší na pořádný mejdan, však se taky svatbě říká veselka a veselit se chtějí všichni. Proč by ne?</p>“
