Téma: Pražská lahůdkářství
Když je řeč o lahůdkářstvích, nesmíme zapomenout na Dům potravin. V reprezentačním prostředí po válce postavené budovy - původní dům zničil nálet - vznikla vlastně první socialistická prodejna. Zboží, které bylo považováno za buržoazní luxus a pro člověka komunistických idejí zbytná rozmařilost, zde dostalo zelenou.
Redakce
Měl velice dobré rodinné zázemí, navíc mimořádné vzdělání, francouzské lyceum a říká se, že i anglickou obchodní akademii. S guvernantkou hovořil německy, takže byl vlastně quatrolinguární.
Přestože v Praze na počátku dvacátého století existoval téměř tucet lahůdkářství, do povědomí labužníků se dostala tři. I to, které v roce 1916 založil na Jungmannově náměstí obchodník, restauratér a milovník života a dobrého jídla, restauratér Zoufalý.
Všechno to začalo v roce 1911, Praha tehdy žila bouřlivým děním a lahůdky patřily k bontonu. Třetího prosince otevřel lahůdkářství v Hybernské ulici další lahůdkář, který rozvířil hladinu tohoto oboru, Alois Linka.
Byla přehlídkou sortimentu, o jakém se nám dodnes ani dnes nesní. Na cokoliv si vzpomenete, od aperitivu přes vlaštovčí hnízda k živým želvám, nebo vína, vše jste v nich nalezli. Vedle stovek dalších položek pro tehdejší mlsné, především z vyšších společenských tříd. Jejich specialitou bývaly chlebíčky a spousta báječných salátů. Ale i káva, kakao, drobnůstky k vínu i atraktivní uzeniny evropské provenience, v neposlední řadě také likéry a noblesní destiláty. Ano, řeč bude o slavných pražských lahůdkářstvích.
