Téměř každý, komu se jednou podařilo stvořit rým, pokoušel se být básníkem, neřku-li veršotepcem. Ale tepat lze jen ze vzácných kovů. A k tomu, abychom od života získali nějaký ten vzácný kov a ukuli z něho báseň, musíme spoustu zažít, strávit, proměnit v krev, nechat kolovat, zapomenout, a v převzácné hodině znovu zrodit.

Navážíme do své duše haldy horniny různých prožitků a teprve ve vysoké peci skutečného básníka se vše přetaví tak, aby vytekl ryzí kov opravdového díla, na nějž čeká forma jeho mysli a nějakou poslední zaklínací formulí je vše přepsáno rukou na papír.

Nebylo toho málo, co dalo kdysi možnost vzniknout mé sbírce „Hokusy Pokusy,“ leč bylo to o pocitech. O pocitech ze setkávání a loučení, z radosti i zklamání, z rození i umírání. Ale i o tom, že: „Jen ostří nože stojí mezi štěstím a melancholií a všechny krajnosti citů souvisejí s šílenstvím.“ (Z knihy „Orlando“ od Virginie Wolfové)

Ve své první samostatné sbírce jsem se pokusila čtenáře provést bažinami melancholie a občas opatrně překročit ostří nože cestou ke štěstí tak, aby nedošli újmy na zdraví – aniž by je předem muselo varovat ministerstvo zdravotnictví, jehož jsem řadovým pěšákem /sloužíc jako sestřička, nyní už jen zaskakující při SD.

Dovolila jsem si je před 20 lety pozvat k „Hokusům Pokusům,“ jak jsem svou autorskou prvotinu pokorně nazvala, a jen na nich ponechala posouzení, k nakolik zdařilým. Ohlasy byly více než vlídné, a tak jsem se v tvorbě osmělovala postupně dál.

10. 2. 2026 jsem završila první rok členství na portálu pro aktivní seniory "i60.cz" a básničky, různá zamyšlení a povídky ze svých sbírek, šuplíku a občas i nově vzniklé, díky koncepci a Redakci "i60.cz," postupně zařazovala. Ze sbírky „Hokusy Pokusy“ naposledy básničku „Nokturno (Noturno),“ která se trefila uveřejněním právě na moje roční výročí. Zádumčivější dílka jsem si nechala a nechávám pro sebe. 

Touto cestou a u této příležitosti děkuji všem za milé, spontánní a někdy velmi zajímavé reakce, Redakci za tuto možnost a za trpělivost s drobnými dodatečnými úpravami, když oku něco unikne, celému osazenstvu Íčka za to, jak mě obohacuje svými „rukodělnými“ osobními příspěvky, ať už v sekci FD, OD, "Íčkaři“ a v dalších a dalších rubrikách. Zajímá mě každý z vás, i když cítím, že ne každého zajímám já, ale to už věděla Božena Němcová, že všem se zavděčit nelze. :-)

 Íčko, děkuji!