No jo, den svatého Valentýna. Nejste jeho příznivci? Taky jsem z něj nebyla nikdy odvázaná, i když jsem "přes ty svatý". Možná právě proto. Co ale dělat, když už svátek poměrně hluboko zakořenil...

Přitom svatý Valentin nebyl odborník na zamilované. Přišel k nim jen tak okrajově, když coby biskup v Terni oddával křesťanské snoubence. Bez povolení. Čímž na sebe věrozvěstsky upozornil římskou antikřesťanskou nadvládu. Takže ho na příkaz císaře Claudia Gothika nejdřív uvěznili a pak 14. února roku 269 sťali. Tak se stal mučedníkem. A jeho hlavní atribut? Meč! Žadné srdíčko! Přesto je ale možno světce občas zahlédnout s cukrující dvojicí. Umělecky ztvárněného, samozřejmě...

Sv. Valentin z Terni uzdravuje postižené dítě. Kresba Louise Feldmanna (1856-1928), fotokopie z knihy Rok se svatými,  Karmelitánské nakladatelství 

Daleko větší zásluhy měl totiž Valentin jako léčitel. Proto byl odedávna vzýván při padoucnici a pakostnici. Uzdravil nejedno ochrnuté nebo jinak postižené dítě. Proto ho s nimi malíři a sochaři často zpodobňovali.

Jedna z legend vypráví, jak chtěl biskupa Valentina doběhnout soudce Asterius, posedlý nenávistí ke křesťanům. Přivedl k němu do římského vězení svou slepou dceru. Poté provokativně prohlásil, že pokud děvčátko prohlédne, celá jeho rodina uvěří, že křesťanský Bůh je ten pravý. A tak Valentin přiložil svou dlaň na dívčiny nevidomé oči a slepota zmizela. Soudce poprvé v životě spatřil zázrak. A tak to s ním zamávalo, že se nechal s celou rodinou opravdu pokřtít. Na takový obrat ale nebylo pohanské okolí připraveno. Obzvlášť poté, když se křesťané odvážili vynořit ze své ilegality a událost náležitě potěšeně komentovat. Neměli to dělat. Pohanů byla pořád většina. A ta se vypořádala nejdřív s nimi a pak zaútočila na soudcův dům a přilehlé vězení. Zfanatizovaný dav pak vyvlekl Valentina na ulici, kde se to celé zvrhlo v lynč. Polomrtvého Valentina poté dovlekli na Via Flaminia, kde ho nechali stít.

A po tomhle všem se ve světě blbne se srdíčkama...U nás taky. A přitom tu máme takový skvost! Lopatku sv. Valentina. Vděčíme za ni sběratelské vášni Karla IV., který byl v tomto směru naprostý přeborník. Vzácný ostatek byl stovky let založený a zapomenutý na Vyšehradě. Objevii ho v roce 2002.  

S ohledem na fakt, že každý rok 14. února bývá světcova lopatka vystavena v Bazilice sv. Petra a Pavla a zamilovaní už k ní konají poutě, měli bychom se vážně zamyslet. Neuděláme konečně něco s tím zprofanovaným srdíčkem?