Společně s mým budoucím manželem jsme prožili nezapomenutelný den nejen s tímto vzácným a charakterním člověkem, ale zejména s medvídky Honzou a Eliškou, hvězdami pozdějšího televizního seriálu. 

Rozešli jsme se tehdy s příslibem dalšího setkání ... někdy v budoucnu. Předběžně jsme se domluvili na přednášce v pelhřimovské městské knihovně. Došlo k tomu hned v lednu následujícího roku. Zájem ze strany škol byl neuvěřitelný, nakonec byly pozvány děti z prvních stupňů.

Kromě videokazet s nahrávkami ze života všech zvířátek, které kdy na chalupě Václava Chaloupka žily, se dětem líbily i záběry z natáčení Večerníčků (úvodní fotografie). Po přednášce následovaly zvídavé dotazy ze stran přítomých dětí, ale i dospělých (učitelek, knihovnic a všech, kteří se na přednášku proplížili). Zlatým hřebem setkání s režisérem a dokumentaristou pak byla předlouhá autogramiáda, slavnostní zápis do knihovnické knihy hostů a fotografování se zájemci :-)

Jak zpívával Karel Gott, čas běžel jako bláznivý ... Rok se s rokem sešel, a nastal opět leden. S Václavem Chaloupkem jsme se tentokrát sešli v ZOO Jihlava, kam přijel nejen přednášet, ale zejména představit další večerníčkovou hvězdu - rysa Filipa. Pod uměleckým jménem Ťap jsme ho později (v roce 2007) sledovali v třináctidílném seriálu Ťap a Madla o putování štěněte bavorského barváře a mláděte rysa ostrovida.

Filipův pohled fascinoval. Snoubila se v něm kočičí mazlivost s rysí ostražitostí, nevypočitatelnost lesní šelmy s částečnou ochočeností domácího mazlíčka.

Stejně, jako při výše popisované přednášce v Městské knihovně v Pelhřimově, provázel přítomnost "zvířecího" režiséra v jihlavské ZOO velký zájem veřejnosti. Nechyběla ani autogramiáda pro veřejnost. Václav Chaloupek nám napsal do své knížky velice osobní věnování (v galerii), čímž z ní vytvořil jeden z klenotů mé knihovny. 

Společně s Václavem Chaloupkem jsme plánovali další setkání, ale již k nim nedošlo. Režiséra čekaly cesty do Afriky, kde natočil další skvělé dokumenty, později se věnoval politické kariéře. My řešili profesní i osobní změny. Přesto mi zůstaly nádherné vzpomínky. 

Při psaní těchto řádků jsem si vzpomněla ještě na jednu věc, související s Chaloupkovými medvídky Honzou a Eliškou. Jednoho dne jsme v tisku objevili fotografii herečky Heleny Růžičkové, která se stala kmotrou Elišky při jejím stěhování s bráškou do plzeňské ZOO. Paní Helena se již tehdy léčila s rakovinou, tak nás napadlo jí udělat radost. Napsali jsme dopis (v galerii), přiložili několik fotografií medvídků a s prosbou o předání vše poslali její ošetřující lékařce. 

Jaké bylo naše překvapení, když se jednoho dne ozval místní knihkupec: "Už to víte? Vyšla nová knížka Dopisy Heleně a vy jste tam také ...." Nechápali jsme, co tím myslí ... Vydali jsme se tedy do knihkupectví a pak už jen nestačili zírat ...

V knize byl otištěn nejen náš dopis (bohužel, korektor změnil můj text, čímž vyrobil pravopisnou chybu :-( ), ale i čtyři ze zaslaných fotografií (vše i s obálkou knihy v galerii). 

Měli jsme neuvěřitelnou radost: Nejenom z otištění (což byla pro nás čest), ale zejména z toho, že se zásilka skutečně dostala k adresátce a zcela jistě jí udělala radost. Jak všichni víme, o rok později Helena Růžičková zákeřné nemoci podlehla. Kniha Dopisy Heleně se tak zařadila mezi další moje "srdcovky". 

Autorem mých portrétů s Václavem Chaloupkem a rysem Filipem je fotograf Josef Chaloupek