Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší než plot u sousedů a sebevědomí tak velké, že by se do něj vešla celá vesnice i s kravínem.
Moje první láska se jmenovala Maruška, měla copy a oči jako dvě černé díry – vtáhly mě a už nepustily. Jenže tehdy nebyly ty sociální sítě, do kterých dnes mladí loví, takže když jsem jí chtěl napsat, musel jsem vzít papír, tužku a doufat, že pošťák nebude mít špatnou náladu. A on tehdy neměl, psaníčko bylo doručeno a konalo se první rande. No, rande tehdy znamenalo procházku kolem rybníka a limonádu, či později jedno pivko v hospodě. Bylo to krásné, ale krátké.
Brzy jsem se zamiloval znovu. Do motorky. Moje první, stará Jawa, měla víc nálad než tchyně. Když jsem ji koupil, myslel jsem si, že jsem král silnic. Vyrazil jsem na návsi, všichni koukali, já se tvářil jako James Dean… a pak jsem zjistil, že jsem zapomněl sundat stojánek. Motorka se vzpříčila, já letěl přes řídítka a skončil v sousedovic plotě. Trocha šrámů, ale jinak naštěstí vše v pořádku. Tedy kromě motorky. Trvalo pár týdnů, než jsem ji dal dohromady. A pak už jsem byl opatrnější. Byla to moje milovaná Jawa, moje svoboda.
Přišel nástup do práce. A to byla kapitola sama pro sebe. Dneska se mladí bojí, že jim v kanceláři dojde káva. My jsme se báli, že nám dojde seno pro krávy. Dodnes vzpomínám na Frantu. To byl věčný vtipálek. Jednou jsme opravovali traktor a Franta povídá: „Neboj, já to mám pod kontrolou!“ A jen to dořekl, traktor se rozjel z kopce přímo k rybníku. Franta běžel za ním a křičel: „To je v plánu! To je v plánu!“ No, nebylo. Traktor skončil po nárazu v rákosí, Franta v bahně. Od té doby jsme mu říkali „Inženýr pro vodní stroje“. Kupodivu ho tehdy nevyhodili ze zaměstnání, měli jsme šéfa, který byl občas pruďas, ale jinak férový chlap.
A víte, co je na tom všem nejlepší? Že jsme to přežili bez mobilů, bez internetu a bez toho, aby nám někdo říkal, kolik kroků máme dneska nachodit. Prostě jsme žili. A když se dneska podívám na ty chytré telefony, říkám si: „Jo, chytré jsou, ale jestli byly ty naše časy hloupé, tak ať žiju v hlouposti navždy.“
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
petr stejskal
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
