Zvyšuje se nezájem o hýbání u mladých lidí. V době, kdy jsem kopával okresní přebor, tak každý sportovní klub měl muže, dorost i žáky. Problém je v mládežnických oddílech. Není dorost. Došlo to tak daleko, že jednotlivé kluby na vesnici si mezi sebou domlouvají, kdo bude mít dorost a žáky a ostatní tam své hochy na výchovu pošlou. Čím to je? Změnil se životní styl a postoj k životu. My děti, jak jsme dorazily ze školy, jsme odhodily aktovky a pádily na hřiště. Dnešní děti sedí celé dopoledne ve škole a doma si opět sednou k počítači nebo v pokojí na pohovku a hrabou se v mobilu. Třeba do doby, než je zavolá maminka k večeři. Někdy ani ven nejdou.

Kráčím parkem. Na lavičce sedí mladí milenci. Místo, aby se tulili, líbali a něžně dotýkali, tak čumí do mobilu. Možná místo šeptání do ouška krásných slovíček si posílají SMS. Proč ji chlapec raději nepolíbí a ona ho nepohladí? Jsem rád, že jsem v mládí prožil romantické chvíle, na které rád vzpomínám. Telefonování si nevybavuji. Sociální sítě jsme k lásce nepotřebovali. Rodilo se v té době také víc dětí!

Můj syn má dceru ve střídavé péči. Myslím, že to přehání. Vnučka může používat mobil jen ve vyhrazené době. Televizi doma nemají. Někteří rodiče koupí dítěti drahý telefon, aby měli více času na sebe a nemuseli se, dětem tolik věnovat. To je opačný extrém. Samozřejmě děti dělají to, co jim rodiče dovolí. Berou si z nich vzor. Dobrý i špatný. Také samy děti vidí doma, že komunikace u nich vázne. Možná je to i tím, že máma a táta pořád koukají do mobilu nebo mají otevřený počítač. Začít musí s tím, ale rodiče. Musí si uvědomit, že takhle ne. To je do života nevybaví.