Inu, nebylo. To jen naše moderní společnost si to takto usnadnila. Dám ti něco a ty musíš být rád, že to dostaneš. Úplně vyprchala radost ze společně stráveného času.

Jako dítě si pamatuji, že jsem milovala vánoční procházky Prahou, dědu jsem držela za ruku a šli jsme se podívat na Pražské Jezulátko na Malé Straně. Jezulátko je asi padesáticentimetrová dřevěná soška povoskovaná a vystavovaná v různých šatičkách. Má jich skoro padesát. Pochází ze 17. století a je opředena legendami. Lidé v těžkých dobách začali Jezulátko vyhledávat stále častěji a věřili v jeho moc a pomoc.

Děda už dávno není mezi námi, já už jsem taky poněkud starší, ale v kouzelnou moc Jezulátka jsem věřit nepřestala. Jako malá jsem si ho hrozně přála pod stromeček, děda mi vždy říkal, nemůžeš ho mít jen ty, je přeci pro všechny…. Po spoustě let přesně okolo Vánoc se mi do rukou dostalo voskové Jezulátko, o něco menší než je na Malé Straně, ale neméně krásné. Je celé z vosku (to je patrné na odštípnutém palci levé nožky – tak zkouším návštěvníky našeho muzea z jakého materiálu miminko je a toto je malá nápověda) a pravou rukou žehná všem. V tom měl můj děda pravdu, je pro VŠECHNY! Všichni si můžeme něco přát a možná se nám to vyplní, ne třeba hned, jak je vidno na mém dávném přání.

U nás v muzeu okolo něj stojí tiše dvě jeptišky, jako by miminko s láskou hlídaly. Jeptišky přeci opatrovaly děti, které nikoho neměly. I toto je určitá symbolika, kterou si návštěvník našeho muzea může připomenout. Jeptišky vždy okolo Vánoc a v čas náboženské pouti odlévaly malé voskové figurky, malá Jezulátka, která si lidé rádi kupovali. Tak přilepšovaly svému řádu, kostelu.

Jeptišky, jsou panenky, které vyrobila firma Hamiro. Historie této firmy sahá až do začátku 20.st. (ostatně datace našeho Jezulátka je také počátek 20.st.). Původně rodina Pospíšilů vyráběla cínové figurky, vojáčky. Po skončení 1. sv. války o ně již nebyl takový zájem, a tak se firma přeorientovala spíše na textilní hračky – různé druhy panenek a medvídky.

Název Hamiro byla vlastně zkratka tří slov: hamr, Miluše, Rokycany. Hamr – původní místo výroby hraček, Miluše bylo jméno manželky pana Pospíšila a v Rokycanech firma posléze podnikala. Před druhou sv. válkou byla firma na vrcholu. V době okupace byla výroba nahrazena šitím vojenských uniforem. Po znárodnění se firma stala součástí nár. pod. Tofa. V r. 1950 vznikl nový podnik na výrobu hraček v Příbrami, který převzal rokycanskou továrnu i původní název. Po r. 1989 získali původní majitelé v rámci restituce závod zpět, ale již podnikat nechtěli či nemohli a podnik prodali novému majiteli.

Nechceme však končit pesimisticky. Ba naopak. Rádi vás všechny pozveme do muzea Staré krásnosti, které se otevře na tradiční adventní výstavu betlémů, letos v termínu 6. - 7.12.2025. Voskové Jezulátko vám "požehná" a vy si něco můžete přát.

Jitka Hrdličková, muzeum Staré krásnosti