Milý Honzíku,
moc a moc na tebe myslíme. Ty rošťáku, proč nepíšeš? Doufám, že jsi v pořádku.
Škoda, že nejsi v Praze, tady je teď rušno.
V pátek byla studentská demonstrace za Jana Opletala, která skončila ošklivým masakrem na Národní třídě.
Šli jsme v sobotu odpoledne s tátou a s Markétou do Junior klubu na Chmelnici na Ha-divadlo s Arnoštem Goldflamem, ale nehrálo se, protože herci vyhlásili stávku. Místo toho byl dán prostor těm, co ten masakr u Máje zažili.
Na jeviště chodili úplně obyčejní lidé, většinou mládež, a vyprávěli, co zažili na vlastní kůži.
Jak je uzavřeli z několika stran policajti a pak je mlátili obušky a kopali okovanýma botama. Všichni se shodli v tom, že něco tak hrozného nezažili.
Druhý den se rozšířila zpráva, že jeden student umřel. Na Národní třídě byla tryzna. Šli jsme tam v neděli, zapálili svíčky a připnuli si trikoloru. Bylo tam tisíce svíček.
Pak byla pokojná demonstrace z Václaváku. Lidé skandovali hesla a chovali se klidně. Došli jsme až k Národnímu divadlu a přešli most. Byla to zatím největší demonstrace – asi 60 tisíc lidí.
Za mostem nás odtrhli policajti. Zabarikádovali Újezd auty a autobusy, postavili se v několika řadách na obou koncích mostu. Lidi, co byli uvězněni na mostě, se nemohli nikam hnout – leda skočit z mostu.
My jsme byli v kotli mezi dvěma kolonama policajtů. To trvalo asi hodinu. Bylo asi sedm hodin a byla strašná zima.
Trochu jsme to s Markétkou odstonaly. Koupila jsem nám v Kotvě zimní bundy a kukly na hlavu.
Napiš, jestli se můžete dívat na televizi a jestli o tom, co se děje, víte.
Tady je fantastická atmosféra. Všichni jsou nadšení a ukáznění, pomáhají si navzájem. Studenti čistí ulice, jezdí do továren, dávají zdarma krev.
V divadlech a na vysokých školách probíhají stávky a diskuze.
Jo, ale na základních školách stávka vyhlášená není, tak se radši uč. A taky si s klukama užij čerstvý vzduch.
Moc a moc se na tebe těšíme, až to uvidíš, tak budeš malovat o sto šest.

Ahojky k bratrům horalům
máma, táta, Maki

23. listopadu 1989

(Z osobního archivu Daniely Řeřichové: dopis synovi do školy v přírodě a fotografie z posledních týdnů roku 1989).