Jak šla kréda mým životem
Foto: Jana Vargová

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Toto svérázné povzbuzování ke školním povinnostem zůstalo zapomenuto, protože ke svému právu se hlásila pubera. A s ní i další krédo, tentokrát k mému dospívání. 

Je možné, že existují lidé, kteří mají symbol svého života, vyznání víry, tedy krédo (od latinského "credo" - věřím) jen jedno. Já tomu nevěřím. Neumím si představit, že by se se mnou vláčela moje pubertální myšlenka "keep smiling", alias "vždy s úsměvem". Vydržela mi několik let, pak začala pokulhávat, zpožďovat se, až se ztratila v propasti minulosti. Největší radost z této ztráty měli členové naší rodiny. V té době jsem totiž vysedávala u gramofonu nebo rádia s uchem na reproduktoru a zapisovala si texty všech možných i nemožných písniček. Babička se těšila, až se ten otravný měsíc už konečně doloudá, bratr si přál, aby Neckář tu kytaru už konečně zužitkoval. A já psala a psala a psala. A podle toho moje písmo vypadá dodnes. Howard Carter, objevitel Tutanchamonovy hrobky, by měl zamotanou hlavu, kdyby na jednom papyru našel text zaznamenaný mým písmem. Možná by zajásal, že objevil nový druh hieroglyfů. Kromě nečitelnosti mnou napsaného textu, vzpomínek na bezstarostný pubertální svět mi v hlavě zůstaly i texty písniček. Až se můj manžel nestačí divit, kam se to tam všechno vejde. Kdyby tak věděl, kolik času jsem tomu věnovala. A vždy to bylo - s úsměvem.

Studium, dítě, brzké manželství, práce.  Všechno šlo velmi rychle a ke svému se hlásilo - "co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek". Protože kdbyby ne, pak by se práce a povinnosti nahromadily a jeden by byl z toho jelen. Dneska, když se poohlédnu do minulosti, vybavím si kdysi své "keep smilling" a řeknu si: co nemusíš udělat dnes, počká do zítřka, nebo i déle.

Životem mě provázely různé citáty, někdy jsem z nich čerpala oporu, jindy moudrost, pak jsem si vysvětlila zklamání, zradu, ale také povzbuzení, pochopení. Říkám si, že se život nedá vměstnat do jedné věty, na to je příliš pestrý, různorodý, rozmanitý. Ale tyto myšlenky jsem nevnímala jako své krédo. Jak jsem si odškrtávala odžité roky, začala jsem souznít se slovy čínského filozofa Konfucia, které mě doprovázejí a budou doprovázet do konce a které s klidem přijímám jako svoje krédo: "Co necheš, aby lidé dělali tobě, nedělej ty jiným"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
8 komentářů
Oldřich Čepelka
Pěkné vzpomínky. A vidíte, myslel jsem, že to poslední ponaučení je odněkud z Bible. (Že by z čínské bible?)
Soňa Prachfeldová
Jo ten život si občas s námi pohraje, jde o to, jak dobří herci jsme. Pěkné.
Lenka Kočandrlová
U nás doma jsem moc mouder neslyšela,leda : proč nemáš samé jedničky v žákovské knížce jako Marcelka (třídní jedničkářka).... Spolužačky si zapisovaly písničky do sešitů, vyměňovaly si texty a hádaly se,jestli je lepší Matuška nebo Neckář, zda je lepší Sparta nebo Slávia - nakonec byla in Dukla.... Mně to bylo všechno k smíchu,ta jsem jim tyhle blbosti hodně pohanila,za což jsem byla někdy "oblíbená" . U učitelů jsem byla též v oblibě,vadilo jim,že si pod lavicí čtu zábavné časopisy,píšu si psaníčka se spolužačkou,vyrušuji při počtech,klapu pravítkem a nemám ve škole ručník,ani pomůcky ( jablka) na výtvarnou výchovu - které jsem snědla o přestávce...Mám schované žákovské knížky a tam je vše červené na bílém....
Naděžda Špásová
Jano, moc hezky napsané. Vzpomněla jsem si na své mládí, neměla jsem sice na růžích ustláno, naše rodina movitá nebyla. Ale školu v Praze jsem si vybrečela, o prázdninách jsem si vydělávala. Žádná procházka růžovým sadem se nekonala, ale než jsem se ve 25 letech vdala, tak jsem si všechno hezky užila. Naštěstí se vše obešlo bez následků. Moji favorité byly zahraniční kapely, českou hudbu jsem moc nemusela. Přeji vám i rodině krásné Vánoce a štěstí a zdraví do roku 2025.
Alena Velková
I já jsem si zapisovala texty písniček a vypisovala básně zejména prokletých básníků, beatníků a v neposlední řadě i milostnou poesii. Nedávno jsem našla ten sešitek a s chutí si jeho obsah přečetla.
Věra Ježková
Texty písniček z 60. a 70. let si pamatuju dodnes. Citáty jsem hodně četla v raném mládí, kdy jsem si neuměla poradit se životem. Maminka mi říkala hodně „mouder“, často úsměvných. Jedno ale stálo za zamyšlení: „Nedělej pro lidi to, co nejsou ochotni udělat sami pro sebe“. Ne vždy jsem se jím řídila.
Marie Měchurová
Jano, hezky jste si ten život zorganizovala. Tak ať se v něm daří i nadále!!
Jiří Dostal
:-) Co nechceš, aby dělali lidé tobě, nedělej ty jiným aneb Jak může být nicnedělání ohleduplné. :-)
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše