Když pětatřicetiletá Klára hledala občasné hlídání pro svou tříletou dceru, kontaktovala různé agentury, ptala se známých, zda nevědí o nějaké spolehlivé dámě ve věku nad padesát let. Trvala na této věkové hranici, pod ní odmítala jít. Její známí se divili, doporučovali jí různé studentky.

„Pořád mi někdo dohazoval mladá děvčata, ale já jsem dceru chtěla svěřit výhradně starší paní. Byla jsem překvapená, jak obtížné je najít čilou penzistku, která by jednou, dvakrát týdně strávila odpoledne či večer s dítětem. Přitom se pořád mluví o tom, že lidé ve věku nad padesát obtížně hledají práci. A opravdu jsem nabízela vyšší než běžnou odměnu,“ říká Klára, která je vysoce postavená manažerka.

Nakonec na doporučení kolegyně paní našla. A skvěle jim to klape.

„Ta dáma vychovala tři děti, má dvě vnoučata, takže si rozhodně ví s dětmi víc rady než osmnáctiletá studentka, o tom jsem přesvědčená,“ říká Klára.

„Lidé mají zájem o chůvy, o hlídačky vyššího věku, takové babičky jsou populární a sehnat nějakou je obtížné. Není jich rozhodně tolik jako studentek, které si hlídáním dětí přivydělávají,“ uvedl Jiří Šigut, zakladatel webu hlidacky.cz, který shromažďuje takové nabídky. Podle něj mají zájem o chůvy vyššího věku často rodiče dětí, kteří se nastěhovali do velkých měst a příbuzné mají daleko, v místě svého původního bydliště.

„Když jsme se s odstěhovali do Prahy, nedomysleli jsme, jak těžké to bude, až přijdou děti,“ říká osmatřicetiletá Marcela, která pochází z Beskyd a má tam rodiče i babičku. Její muž rovněž pochází z malého města. V Praze ani jeden z nich příbuzné nemá. Když se jim narodily děti, ukázalo se být obrovským problémem sehnat hlídání. „Máma občas přijela, ale to šlo o plánované akce. Neexistuje ovšem, abychom šli jen tak někam večer do společnosti. Nechci totiž svěřovat děti nějakým mladým dívčinám a jiné než mladé chůvy se mi nalézt nepodařilo. Představovala bych si paní vyššího věku, která nějaké děti vychovala, ne mladé trdlo, které nemá s dětmi vůbec žádné zkušenosti,“ vypráví.

Na jedné straně se hlídání dětí jeví jako ideální práce pro ženy vyššího věku, na straně druhé si mnoho dam, které by pro ni měly předpoklady, chce život v penzi aktivně užívat nebo naopak odpočívat a nemají chuť věnovat čas něčemu tak zodpovědnému a riskantnímu jako je hlídání cizího potomka. Ostatně, mnohé ženy slyší výčitky svých vlastních dětí, že nejsou k dispozici, když je třeba pohlídat vnoučátka. Role prarodičů se během minulých let výrazně změnila, lidé vyššího věku už nepovažují hlídání vnoučat za svou povinnost. Stalo se běžné, že babička na žádost o pohlídání vnoučete odpovídá větami: ten den se mi to nehodí, nemám čas, měli jste se ozvat dříve a podobně.

Takže je logické, že je nedostatek žen vyššího věku ochotných přivydělávat si hlídáním cizích dětí, když není považováno za běžné hlídat vlastní vnoučata.

Neznamená to, že by současní senioři děti nemilovali, že by o ně neměli zájem. Jen prostě žijí jinak než jak se od penzistů dříve očekávalo. Pobýt s vnoučkem je pro ně radost, ale ne povinnost.

„Dříve byla pomoc prarodičů s péčí o vnoučata rozhodující pro přežití lidského druhu. Jedná se o přirozený, jednoduchý mechanismus, který je evolučně zakořeněný v naší minulosti. Pokud nyní v mnoha rodinách nefunguje, není to dobré. Nicméně životní styl se tak změnil, že pokud jsou od sebe rodiny vzdáleny, v mnoha případech není prakticky možné, aby se babičky a dědové na péči o vnoučata podíleli,“ uvedla Sonja Hilbrandová z univerzity v Basileji, která pracovala na výzkumu týkající se vlivu prarodičů na vnoučata.

Babička ochotná a schopná pomoct s hlídáním dětí, s jejich přepravou na kroužky, vyzvedáváním ze škol, vytvářením zábavy pro ně či s jednoduchou péčí o celou domácnost mladé rodiny, je nedostatkové zboží. A mnozí lidé, když nemají takovou babičku vlastní, pátrají po nějaké náhradní. Cizí, která by tu skutečnou aspoň částečně nahrazovala.

Sedmastašedesátiletá Radka se před časem nechala přemluvit mladou sousedkou, aby jí pomáhala s pětiletým chlapcem. „Má časově náročnou práci, potřebovala, abych malého třikrát týdně vyzvedla  ze školky a pobyla s ním pak hodinku, dvě, než stihne přijít domů. Brala jsem to jako vítaný přivýdělek. Chlapeček je hodný, vychovaný. Dělala jsem to půl roku a pak jsem skončila. Uvědomila jsem si, že takovou zodpovědnost nechci mít. Jednou k nám venku přiběhl velký pes a já málem zešílela strachy, že malého kousne. Jednou měl malý vysokou horečku, já se nemohla jeho mámě dovolat, nevěděla jsem, zda něco nezanedbám, tak jsem s ním letěla do nemocnice. Jednou běhal tak divoce, že upadl a já zase měla strach a mazali jsme k lékaři. Neřídím auto, tak jsem si musela vzít taxík. Nakonec jsem zjistila, že mi vydělané peníze za ty nervy nestojí. Hlídat dítě je náročné a v mém věku jsem už z toho byla totálně vyřízená,“ vypráví.

Takže, pokud má nějaká dáma vyššího věku pocit, že pro ni není dostatek pracovních příležitostí, v oblasti hlídání dětí a péče o domácnost, jich je hodně. Hospodyně a chůvy jsou žádané. Nicméně to není práce pro každého. Je zodpovědná, náročná a vyčerpávající.