P O D Z I M

psáno v Plzni na podzim roku 1963

Už vlastně není léto,

na opuštěnou lavičku spad první list.

A já si sednu,

abys nežalovala

a do tvého těla vyřežu nožem srdce,

protknuté šípem.

Tisíce laviček volá do nebe, 

hledíce očima probodnutých srdcí,

která rostou a rostou na sebe.

Proč nic neříkáš?

Proč mlčíš?

Lavička v parku osiřela.

Je mi tě líto.

Ramena do sebe propletená se sklání,

už vlastně není léto.

A cosi se alejí táhne a buší na dveře,

růže už vadne,

kdo Ti otevře?

Na opuštěnou lavičku spad první list.

A já si sednu, abys nežalovala,

a s první hvězdou na tebe napíši

šest velkých písmen

P O D Z I M

* * *