První zmínky o této plodině se vážou na jednu z hostin Viléma Slavaty (majitele jindřichohradeckého zámku a panství) v roce 1632 v Jindřichově Hradci. Není tedy divu, že se právě v tomto krásném jihočeském městě konala ve druhé polovině října historicky první Slavnost zemojablíček.

Nejprve trochu historie. Český šlechtic Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka podporoval katolickou církev, což mu vyneslo titul karlštejnského purkrabího a českého královského místodržícího. Druhou stranou této mince bylo, že byl v roce 1618 při třetí pražské defenestraci vyhozen spolu s Jaroslavem Bořitou z Martinic z oken pražského Hradu. Naštěstí přežil, a tak mu tuto, tehdy velice vzácnou zeleninu, darovali jindřichohradečtí františkáni k narozeninám jako kuriozitu.
Často se traduje, že brambory z nově objeveného kontinentu přivezl Kryštof Kolumbus, ale pravda je taková, že je do Evropy importovali z And kolem poloviny 16. století španělští conquistadoři. Genialitu této plodiny objevili nejprve v Irsku, odkud je do Prahy přivezli irští františkáni, zvaní hyberni. A právě v zahradách pražského kláštera u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie (přestavěného na počátku 19. století na dnešní Dům U Hybernů) začali mniši brambory pěstovat. Odtud již vedla jejich cesta do Jindřichova Hradce. Brambory se tak postupně staly panskou lahůdkou.

Pro návštěvníky zemojablíčkové slavnosti byl připraven bohatý celodenní program.

Divadelní scénky společnosti Nova Domus zavedly diváky k hodovnímu stolu Viléma Slavaty i do místního špitálu, aby pod názvem „Jak se brambory do Hradce dostaly“ z cyklu Večerní toulky bájným Hradcem zmapovaly historii brambor v Jindřichově Hradci.

Ne všichni však měli k neznámé plodině důvěru. Dlouho trvalo, než se přišlo na to, v jaké úpravě brambory připravovat a konzumovat. Protože kolovalo mnoho pověr o jejich škodlivosti, vedlo to v jindřichohradeckém špitálu u kostela sv. Jana Křtitele, k tzv. bramborové válce. Místní chovanky se totiž domnívaly, že mají být otráveny, a odmítaly podivné „koule“ jíst.

Také na venkově panovala k poměrně neznámé plodině velká nedůvěra. Do boje za novou pochutinu vytáhli dokonce i kněží, nazývaní poté „ bramboroví kazatelé“. Přesto ,zemčata’, jak se jim říkalo, často končila jako krmivo pro dobytek.

Ke konečnému zlomu v konzumaci brambor došlo v době velkého hladomoru koncem 18. století, kdy lidé pekli chleba z otrub a strouhaného zelí, živili se lebedou, moukou z kůry bříz, mechem, lišejníkem a žaludy, ale přesto umírali.

Desetitisíce chudých, především v podhorských oblastech, tenkrát před jistou smrtí zachránily právě brambory, tehdy již ve velkém dovážené z Pruska, konkrétně z braniborského regionu. Odtud patrně pochází název této úžasné pochutiny (brandembury, brambury, brambory), bez níž si naši kuchyni již vůbec nedokážeme představit.

Pro děti byly připraveny tvořivé dílničky, kde si mohly vyrobit z brambor zvířátka, razítka a další výtvory.
Jedlíci mohli soutěžit v pojídání bramborových knedlíků, šikovné hospodyňky ve škrábání brambor na čas.

Pět soutěžních týmů (např. úředníci místní radnice, hasiči, členky charity …) od rána připravovalo různé bramborové speciality, které pak zdarma ochutnávali a hodnotili návštěvníci slavnosti.

Hlavními body programu byly dvě kuchařské show oblíbeného jihočeského kuchaře Petra Šímy.

Milovníkům brambor a nových receptů si dovoluji doporučit jednoduchou a efektní bramborovou roládu s dušenou mrkví a restovaným uzeným masem.

Chybět nemohly ani řemeslné stánky se zajímavými výrobky a všemožné bramborové dobroty.

Já zahnala velký hlad vynikajícím bramborovým guláškem s pikantní klobáskou a kornoutem belgických hranolků s domácí česnekovou omáčkou a čedarovým posypem. Kdo neví, jaký je rozdíl mezi normálními a belgickými hranolkami (jako já), tak v tom, že tyto byly z belgických brambor (prý). Nevím, nepoznala jsem to, ale pochutnala jsem si :-)) Moc :-)

Veškeré brambory pro soutěžní týmy a soutěže na pódiu poskytlo ZD Rodvínov. A pokud měl ještě někdo sílu na jiné aktivity, mohl se nechat vyfotit ve stylovém brambo/fotokoutku.

Celým krásným a slunečným podzimním dnem doprovázela kapela JH Swing Band.

Na výstavních panelech o historii zemojablíček, připravených ve spolupráci se Štěpánkou Běhalovou z Muzea Jindřichohradecka, se i všeználkové dočetli to, co dosud nevěděli.