Modravá melancholie těch hor snivých,

slunečná údolí s říčkou skotačící,

skaliska v zajetí temných sil divých,

s krutostí lidskou soupeřících.

   Ďábelská čeládka dole v hlubinách

u kotlů s vodou vřící tam sedá.

Člověk tu vodu snad odvěků jí krad´

a zdraví pro tělo i duši v ní hledá.

   Je krásný ten kraj jarních vod a květů,

když střídá zimy nelítostné vládnutí.

Zas po horkém létě podzim něžný je tu

a barevným sentimentem ti srdce zahltí.