Já oslepím své koně, zradím cokoliv, když jen kývneš, když se mihneš na schodech. Tak podívej se na mě, na jezdce o holi, už bych oslepil svý koně, zradil cokoliv...

Tak zpívá celá léta můj milovaný Robert Křesťan ve své slavné písni a já se vždy ptala: Co to, proboha znamená: Oslepit své koně…, co to je za nápad? Jistě, udělat to pro lásku, ale co by to bylo za lásku, která si žádá tak krutý a nesmyslný čin?

Dnes už vím, že Robert Křesťan vycházel ze hry Petera Schaffera Equus, kterou jsem sice nikdy neviděla, ale film s R. Burtonem z roku 1977 si mě  nyní našel a vše se propojilo, dokonce jsem si vzpomněla, že tento autor je i biologickým otcem našeho Amadea, filmu Miloše Formana, který nás kdysi uchvátil a nedal zapomenout na českou filmovou vlnu 60. let. Vášnivý příběh, který jsme si zvykli nazývat jako rozpor mezi géniem a průměrností, ale já jej vždy vnímala spíš jako příběh vášně, která stráví samu sebe.

Možná i proto se mi zdá pro mě dnes objevený Equus dílem fascinujícím stejně jako Amadeus. Schafer je totiž autorem témat silných a vášnivých a přestože mi zatím nebylo dopřáno vidět jeho hry na jevišti, jsem přesvědčena, že filmová zpracování jeho díla stojí za to vidět.

KRÁLOVSKÝ HON ZA SLUNCEM  1969
EQUUS  1977
AMADEUS  1984