Trávili jsme dovolenou v domě po babičce na Nymbursku. Byl červencový podvečer a po krásném dni se začala modravá obloha pozvolna měnit v černý mramor, lemovaný v dáli záblesky vzdálené bouřky.
„Jednadvacet, dvaadvacet, … zatím je asi čtyři kilometry daleko,“ počítali jsme nahlas dobu do zahřmění. Momentální bezvětří bylo klidem před opravdovou bouří. To nám už začínalo být jasné. Z jedné strany se blížila černočerná mračna, z druhé rychleji a ještě hrozivěji vyhlížející šedočerná, podobající se valivému dýmu z nějaké hořící ropné rafinerie.
„Co se to sem šine za hrůzu?“ Zvedající se vítr nás zneklidněl, a tak jsme raději pozorovali další vývoj z bezpečí prosklené verandy. Po chvíli se vítr změnil ve vichřici a spustil lijavec, bičující zemi všemi směry. Hromy i blesky spouštěly hrůzu už naprosto současně. Bouře dorazila ve vší síle k nám. Náhle z verandy, naprosto nečekaně, vyrazila mladší dcera. Než jsme se vzpamatovali, byla zpátky a v náručí svírala promočené a vyděšené štěně bígla, co zahlédla u vrátek. Přátelské a vděčné štěně v mžiku zdomácnělo a zhltlo večeři našeho nimravého knírače. Ten, ač jindy dobrák od kosti, se rozlítil natolik, že jsme je v dalším mžiku rvali od sebe. Co teď? Spolu být nemohou, na verandě nám to cizí štěně nejspíš zdevastuje všechny boty a za dveřmi výhružně vrčel náš knírač Bertík.
„Zavřeme ho zatím dozadu do dílny,“ navrhla jsem nesměle. Ale všichni přítomní milovníci zvířat se do mě pustili, jako bych já jejich milovníkem nebyla. „Ty nemáš srdce! Vždyť se tam bude bát!“ Věděli jsme, že štěně patří lidem o ulici dál. Venku se však ženili všichni čerti i s Luciferem. Další zlověstné zavrčení obou psů rozhodlo, že můj tehdejší manžel popadl bundu s kapucí, naše vodítko, cizího psa a vyrazil vstříc živlům a štěněcímu domovu. Nekonečnou půlhodinku jsme vyhlíželi z verandy. Mezitím vypnuli proud, a tak jen blesky sem tam osvětlovaly tu spoušť venku. „Třeba ho pozvali dál, než to z nejhoršího přejde,“ ozývaly se do tmy dohady.
Každý si šel najít nějakou baterku nebo svíčku a sotva se nám podařilo dům trochu osvětlit, ozvalo se z verandy: „Pojďte sem!“ Uprostřed velké kaluže, vyteklé z manžela a z cizího psa, plavaly naše boty. „Nikdo není doma.“ Znovu stejný problém, tentokrát v plovoucí verandě. „Vrátka měli otevřené? Bušil jsi na okna?“ zasypávali jsme ty dva vodníky, z kterých dál crčelo do už tak plovoucích bot, dotazy. „Je tam tma,“ bránil se manžel. „Ale vždyť nejde proud!“ vztekala se dcera. Psi se znovu zuřivě rozštěkali a manžel vyrazil na druhý pokus. Stejně už na něm nebyla nitka suchá. Po dalších dlouhých asi dvaceti minutách se vrátil konečně bez psa. Vnutil ho nakonec sousedům, zprvu nedůvěřivým k cizímu muži, v kápi tmavé bundy se podobajícímu spíše potulnému mnichu, bušícímu ve tmě na dveře za zvuku hromů a odlesku blesků mezi provazci vody.
Ráno bylo štěně opět u vrátek. Ale to už alespoň svítilo sluníčko.
***
Stalo se to před více než 30 lety. Deník Mladá fronta DNES tehdy vyhlásil pro své čtenáře literární soutěž na téma „Dobrý skutek“ … a vyhrála jsem krásný, voděodolný červený batoh s jejich logem. :-)
Migrace a nové druhy komárů, změna klimatu, ale také…
Redakce
Spí v postelích, jezdí na dovolenou k moři, chodí do restaurací. A…
Lidská jídla a příliš časté krmení. To jsou jedny z největších…
Jaký byl vůbec můj nejlepší pes? Ten největší, nejostřejší,…
Psi mě provázejí životem už téměř třicet let. Za ta léta jsem s…
Ještě dnes cítím ranní rosu, vlhkou trávu a psí kožich. Bylo to…
Asi jako každé dítě, i já jsem…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Hluboká noc… temné stíny, vítr láme větve, v dálce vyjí…
Léto je tu a my s Robinem i přes můj úraz a kontroly na…
První dny po odchodu pejska Ferdy jsem byla trochu ztracená.…
To se ráno probudíte jako světice a než nastane noc, je z vás…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Říká se, že stáří je moudré. Člověk už se prý nedopouští…
Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Ty mrcho jedna, jestli okamžitě neslezeš, tak za tebou na tu…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Z původních osmi zrzavých loňských slepiček mi po zimě zbyly jen…
Jaro se nám nezadržitelně blíží a s ním i krásné slunečné dny a…
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Před necelým půlrokem, přesně 24. března v osm hodin ráno, se…
Už dávno nejsem aktivní kočkař, ale duší jím jsem asi pořád. Jinak…
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a…
Pražský dopravní podnik bude na majitelce fenky uplatňovat náhradu…
Adventní (neboli v minulém režimu předvánoční) čas pro…
„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste…
Mně jo. Jen v nich kupodivu nikdy nehrál hlavní roli manžel.…
Mnozí z vás budou letní dny trávit na chatách a chalupách, někteří…
Redakce
AAA není jen autobazar nebo vietnamský obchod se zbožím všeho…
Byla to naše třetí plavba po Labi. Jednou jsme pluli na výletní…
Pojďte se se mnou projít Královskou zahradou. Zastavíme se na…
Název článku možná vypadá trochu divně, ale nic divného na něm…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Naše babička ovdověla velmi mladá a zůstala sama se dvěma malými…
Pro letošní narozeninový výlet jsem si vybrala Nymburk. Přítelova…
Léto je časem sklizně ovoce a tím pádem i časem ovocných moučníků.…
Za všechno můžou páni z Rýzmberka. Uvěřili Lišce ryšavé,…
Borůvkové koláče patří nerozlučně k létu a k prázdninám. Většinou…
Letos v červenci jsme pobývali s naší turistickou partou na…
Obec Lužná leží ve východní části Středočeského kraje v…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Štramberk jsme již několikrát navštívili, ale město má tak hezké…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Naše Evropa dostala své jméno po krásné, ale trochu naivní dívce…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Oblast CHKO Labské pískovce, rozkládající se jak na levém, tak na…
Babičku jsem nepoznala ani jednu, první zemřela ještě před tím,…
Stalo se naším zvykem obsadit dům synovy rodiny v době jejich…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Takový krásný den! Slunce se na chvíli schovalo do mraků a nechalo…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla…
Na pomezí Čech, Moravy a Rakouska najdete…
Touláte se rádi, stejně jako já? Máte svůj rajón prochozený a cosi…
Hlídáte každý rok o prázdninách vnoučata a nechce se vám s …
Drasty je vesnice, součást města Klecany v okrese Praha –…
Jsem žena pevných zásad a pokud si vezmu něco do hlavy, nejede…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
