Pod taktovkou babího léta

barevné symfonie první věta

píšťalka větru od strniště

zvěstuje pokusy

naskládat ódy a opusy

na teď, na minulo, na příště

děkuje létu

za rozvernou operetu

v předzvěsti zimního dramatu

vyklízí léto po šach matu

pole své působnosti

znalé svých povinností

podzim přebírá vládu

posílá na les i na zahradu

své nejlepší kumštýře

s podivem hleďme na malíře

co s kouzelnou paletou

kdejaký koutek vymetou