Potkali se v tanečních,

když hráli tango,

on byl Jen a ona Margot.

Když tanec skončil,

šli spolu ruku v ruce,

věděli oba, že si patří velice,

večer byl plný hvězd..

Jen a Margot byli tak šťastni,

patřil jim svět.

Chtěli spolu protančit ŽIVOT,

řekli si to přímo,

a to se taky stalo.

Měli v sobě lásku stálou.

Roky plynuly tanečními kroky.

To bylo bálů a protančených bot,

tango byl záchytný bod.

Dnes drží Jen Margot v náručí,

pláče a pláče, je jak sevřen,

silnou obručí. Co bude dál,

když zhasli, v tanečním sále?

Jen dobře ví, že ŽIVOT.

je takový, prostě takový.

Margot svůj tanec ŽIVOTA

dotančila.