Stačí se zakoukat a migrace cestujících z místa na místo vás vtáhne do zajímavého mikrosvěta společně sdíleného prostoru. Tu se někdo nechá zaujmout chrápajícím mladíkem, tu někdo soucitně pozoruje podrážděné plačící dítě. Já si nedávno krátila gateový čas pozorováním odění a vkusu cestujících. A byla jsem překvapena. Matematicky řečeno, neplánovanou „módní přehlídku“ charakterizoval společný jmenovatel – ŠÁTEK.

Tento praktický a účelový kousek látky opravdu doplňoval osobní styl u početné skupiny čekajících. Ať to byla starší babička s vráskami okolo usměvavých očí, která svůj bavlněný trošku jetý šátek s květinovým potiskem měla ve stylu „na babku“ uvázaný pod bradou, podobně jako to nosila moje již nežijící babička, anebo holčička, která malým trojcípým šátečkem měla ozdoben účes se dvěma trčícími culíky tak vachrlatě, že se člověku chtělo vstát a upravit tu podivnou kreaturu na její hlavě. Holčička však byla malá. Hravá. Ta má ještě mnoho let před sebou, než doroste do řady možných příznivkyň Haily Bieber, která si extravagantně uvazuje šátek přes kšiltovku.

Při čekání na let jsem se zadívala na usedající mladou ženu. Ta však nebyla pouze mým středem pozornosti, neboť její bělostný obličej s krásně vykrajovanými rty a klidně koukajícíma zelenýma očima čarovně zářil z jinak svědomitě okolo celé hlavy uvázaného šátku matné černi tak, aby zpod něho ani vlásek nebylo k vidění. Matněčerná dokonalost postupně splývala s černými šaty v délce až ke kotníkům. Když žena v tichosti a se sklopenou hlavou usedla vedle doprovázejícího muže, hrdá pýcha ne křesťanské víry se změnila v černou hromádku bezbřehé poslušnosti. Šátek by možná uměl povyprávět … .

Můj pohled také zabrouzdal do sekce míst k sezení, jehož součástí byly panely se zásuvkami zastrčených nabíječek. Posedával tam hlouček veselých dívek a mládenců. Řekla bych batůžkářů, vášnivých horalů v pohorách, rychleschnoucích kalhotách a funkčních merinech. Všem do jednoho krk bratrsky zdobil totožný šátek se zvířecím vzorem, na mne však působící až moc synteticky, škrábavě. Ale materiál šátku byl pro partičku podřadný, prioritní byla symbolika šátku a vyplývající příslušnost ke komunitě. Nicméně – zase šátek!

V davu čekajících mi neunikl snědý vysoký páreček odhadem čtyřicátníků. Ten jsem pozorovala notnou chvíli. Byl jako ze žurnálu. Oba z páru byli od pohledu milí, snažili se působit skromě. Ale to bylo od nich bláhové. Nejen že byli oba velmi pohlední, podobní hvězdnému páru Russell Westbrooker (hvězda NBA) & Nina Earl (basketbalistka), ale nepřehlédnutelná byla jejich sladěnost, harmonie střihů a tónů barev jejich oblečení, nespojovalo je nic křičícího do skel letištní haly. Mne upoutala jejich hřejivá vzájemnost, nonšalance. A ještě více mne upoutal, ruku do ohně dala bych, hedvábný šátek s něžným potiskem, který se půvabně rozvlnil na křehkém rámě ženy s každým jejím nádechem, ale i v okamžiku, kdy on se k ní sklonil a políbil na tvář. Moje fantazie tomu polibku vložila slova: „Neboj miláčku, je to jen pár hodin ve vzduchu a jsme doma." Její šátek jsem na dálku urputně zkoumala, ta moje šílená zvědovost toužila vědět, z jaké jen je dílny, zda od Hermes, Louis Vuitton, Gucci? Kolik kokonů bource na něj muselo padnout? A co když ten šátek je jen obyčejným neznačkovým kouskem látky, kterému tato žena vdechla luxusnost tím, jak si jej elegantně dovedla uvázat?

Z velké romantiky mne probral šum téměř zaplněného gate. Chvatem ještě přicházeli uřícení turisté, celí zmačkaní a umounění. Zřejmě v úlevě, že stíhají svůj navazující let. Dlouze oddechovali a funěli. Pánové si z hlav zcela podvědomě sundavali kšiltovky oproti některým ženám, které si strhávaly čelenky (šikovně upravené šátky), anebo škubavě tahaly šátky ovázané okolo krku ve stylu „palestina“ (šátek přeložen napůl, širší cíp na hrudi kryje uzel ze zbývajících cípů obtočených okolo krku), aby zmírnily svůj termoregulační nekomfort. Některé z žen si jen šátek uvolnily a cípem šátku stíraly pot na čele a okolo očí. Jak praktické a zase šátek.

 „Šátkovanou“ mi jako bombónek na dortu ukončily dvě letušky spěchající do našeho přistaveného letadla. Velmi půvabná stvoření, grácie. Demonstrovaly pro mne křehkou a dnes tolik vytrácející se ženskost. Současně jsem si uvědomila, že jejich elegance nebyla způsobena jen sebevědomou a vzpřímenou chůzí, upravenými vlasy včetně střídmého make upu, nýbrž celou tu „dokonalost“ umocňoval šátek, který velmi vkusně kontrastoval s krejčovsky vypracovanou uniformou letecké společnosti.

"Njn...," šátek, šátek a zase – ŠÁTEK.