Já vlastně ani moc nesním. Jen si občas představím něco příjemného nebo se mi vybaví nějaký hezký zážitek. A tak budu snít o tom, co by se mi líbilo ještě zažít a už z různých důvodů nezažiju. V příjemném letním odpoledni, na balkoně, se skleničkou bílého vína.

Navštívit Řecko – obdivovat antické památky, vnímat dávnou historii Evropy. (V Římě jsem byla.)

Podívat se do Skotska a některé severské země – putovat krásnou přírodou.

Vnořit se do spousty různě jednobarevných míčků (jako jsou třeba v některých nákupních centrech).

Zažít stav beztíže ve větrném tunelu.

Posedět večer u táboráku – dívat se do plamenů, pozorovat vylétající jiskry a kouř vznášející se k nebi, zakousnout se do opečených buřtů, vybírat z popela brambory. Možná i s přáteli tiše zpívat písničky, které k takovému večeru patří.

Dychtivě naslouchat vyučujícím ruštiny a němčiny na Pedagogické fakultě UK, objevovat bohatost a krásu lingvistických disciplín.

Projet se na kole – spustit se z kopce a cítit na obličeji a ve vlasech vítr. Třeba jako kdysi z Bezdězu do Starých Splavů nebo z Ondřejova do Chocerad.

Procházet se na běžkách zasněženou krajinou, radovat se z modrého nebe a sněhu třpytícího se ve slunci.

Jít do lesa na houby – sbírat hříbky, lišky, babky, křemenáče – jimž se na Příbramsku říkalo havíři.

Za jasné noci se dívat na hvězdy, poznávat souhvězdí.

Letět letadlem – cítit mírné vzrušení, pozorovat mraky kolem sebe a krajinu pod sebou.

Nechat se v úžasu hypnotizovat vysokohorskými vodopády. Tak jako před několika lety Krimmelskými vodopády v Rakousku.

Brouzdat se v moři, vnímat „nekonečno“.

Stát sama ve větru na palubě trajektu přes La Manche, těšit se z volnosti a vzdouvajících se vln.

Potěšit se s miminkem – zahrnout ho láskou, rozněžnit se nad jeho roztomilostí, nakazit se jeho smíchem.

Cítit vzrušení při zamilovanosti.

Dívat se ti do očí plných lásky.