Za úsměv papírového draka z výšky

za všechny pod vánočním stromkem knížky

za panenky, co si se mnou povídaly

za medvídky, co občas tiše zabručeli

za kamarádky, co si se mnou hrály

co jen dala bych za ty chvíle

co byly prchavé i věčné a velmi milé

kdyby se aspoň ve snech zdály

korálky z dětství se kamsi zatoulaly

Ne – není to až tak o předmětech

spíše o pocitech, co vzbuzují v dětech

věci téměř nicotné

kuličky z hlíny odřené od cvrnkání

v plátěném pytlíčku za korunu

Kde vzaly se ty splíny

právě dnes za svítání?

Je padesátka o bilancování?

Jako letokruhy v stromech

zůstává vyrůstání v lidech

po život celičký

nosí v sobě ženy malé holčičky

muži zas kloučky u potoka

kde v gatích promáčených

chytali první rybičky

Já poděkovat mohu

snad přírodě, snad Bohu

za dětství utěšené

Na pavučinkách vzpomínek

třpytí se kapky rosy jako drahokamy

díky předků, díky táty a mámy

(Ze sbírky „Návraty ze samoty“ 2008)