Aktuální foto muzea pořízené přes Vltavu z Čapadla pod Smetanovým nábřežím je úvodním fotem tohoto příspěvku.

Muzeum založila Meda Mládková v září 2003, která po návratu z exilu v USA v 90. letech minulého století nalezla na Kampě druhý domov. Nadace muzea opatruje a rozvíjí její sbírku obrazů a kreseb Františka Kupky, soch Otto Guttfreunda i dalších uměleckých děl. Více podrobností o muzeu lze nalézt na odkazu www.museumkampa.cz a o Medě Mládkové na odkazu https://cs.wikipedia.org/wiki/Meda_Mládková.

Umělecká díla však nejsou umístěna pouze uvnitř muzea za vstupné. Trojrozměrná díla jsou totiž též volně přístupná veřejnosti na nádvoří muzea. A v čase se obměňují.

Např. od července do září 2008 museum překvapilo výstavou Re-Evolution od italské skupiny The Cracking Art Group venkovní instalací zvířat v nadživotních velikostech. Do současnosti z této akce přetrvala tzv. Fronta tučňáků na Kampě – soubor 33 žlutých plastových svítících tučňáků umístěných na nábřežní zdi. Všichni tučňáci jsou stejní a jsou propojeni kabelem s elektroinstalací, takže v noci jejich žluté světlo dotváří pražský světelný kolorit.

Na třetím obrázku pořízeném v listopadu 2007 je v pozadí na kamenném říčním molu nad vltavským jezem vidět umístěnou obří, téměř třímetrovou dřevěnou Židli výtvarnice a sochařky Magdaleny Jetelové, která v 80. let minulého století emigrovala do Německa. Židle má zajímavou historii. Byla vystavena již za totality počátkem osmdesátých let 20.století na netradiční výstavě Malostranské dvorky před Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze, po emigraci autorky byla „uklizena“ a pak až po sametové revoluci byla umístěna před Muzeem Kampa. V roce 2002 ji během srpnové kulminace 500leté povodně odnesla velká voda od muzea až k Mělníku. Její neuvěřitelná 35kilometrová cesta ji ovšem vůbec nepoškodila. Následně zamířila do muzea v Litomyšli, aby pak až v pondělí 19. září 2016 ji sama autorka doprovodila zpět »domů« na Malou Stranu. V mezidobí, v červnu 2023, byla do těchto míst umístěna ještě více obří šestimetrová židle, dílo studentů ateliéru Kurta Gebauera z UMPRUM, vyrobená z topolového dřeva odplaveného povodní. Dílo dostalo název Návrat židle II. Mimochodem toto dílo jsem vůbec nezaznamenal – nemáte někdo v archivu její fotografii?

A jak vypadá současný stav židle a tučňáků dokumentují následující fotografie pořízené v červenci 2025.

Žluté tučňáky ve směru na Karlův most zvěčnila také Daniela Řeřichová v polovině února 2021 v rámci článku Modrobílá poezie o tiché kráse zasněžené Kampy též (viz www.i60.cz/clanek/detail/27441/modrobila-poezie).

V době protiepidemických opatření spojených s covidovou nákazou, kdy musely být galerie v Česku zavřeny, bylo od 8. února 2021zpřístupněno alespoň nádvoří muzea a vystaveny na něm díla sochaře Kryštofa Hoška Adam a Eva, Revolution Evolution a Lajk (jeho další objekty si lze prohlédnout na odkazu www.krystofhosek.com/cs/objects. Mimochodem další verze jeho Lajku je vystavena v současnosti na nádvoří Centra současného umění DOX v Holešovicích.

V současnosti zabírá většinu prostoru nádvoří muzea hlediště, protože v rámci Letní scény Musea Kampa zde až do 7. září probíhají pod širým nebem autorské divadelní hry a koncerty (program viz https://letniscenamuseakampa.cz). Přesto je zde pod názvem Sochařská zahrada umístěno též několik uměleckých objektů: Architektura (2002) od Mariana Karela, Žena na slunci (1958) od Evy Kmentové, Jezdec (2008-9) od Michala Gabriela, Reflexní reliéf (1993) od Milana Dobeše a Váha tlaku neurčuje prioritu postavení obou blíženců (2008) od Aleše Veselého.

Již méně známé však jsou umělecké proměny okolí a nábřeží u Musea Kampa. Začneme-li obcházet objekt muzea po shlédnutí židle, tučňáků a toku Vltavy zleva, tak ihned narazíme na tři mimina od Davida Černého. Vyfotit je všechny tři bez lidí je zhola nemožné, takovou budí pozornost kolemjdoucích. Jinak další minima od Davida Černého lezou po žižkovské vysílací věži lidově nazývané Bajkonur. Poté zahneme opět doleva podél zdi objektu s velkým nápisem MUZEUM KAMPA. Na protější zdi cesty u Sovových mlýnů je na zemi umístěn soubor čtrnácti litinových reliéfů - kanálových poklopů. Cyklus, jehož autorem je Viktor Karlík, má název Hlasy z podzemí, a byl vytvořen v letech 2000–2013. Svým obsahem je aktuální připomínkou předlistopadové reality, kdy se otevřeně mohlo mluvit pouze neoficiálně a v podzemí (viz www.kudyznudy.cz/aktivity/soubor-ctrnacti-litinovych-reliefu-kanalovych-pokl). Vysvětlující informační deska je připevněna na zdi. Ukázka několika poklopů je na fotografiích.

Na konci zdi s informační deskou zahneme opět doleva zpět k Vltavě, čímž objekt muzea de facto obejdeme. A podíváme-li se vzhůru, na rohu protější zaslepené brány barokní zdi vidíme prostorovou instalaci - dvě postavy z drátěného pletiva. Dílo je od sochařky Veroniky Psotkové (https://cs.wikipedia.org/wiki/Veronika_Psotková), má název I pro Tebe latté a cheescake? a bylo instalováno v srpnu 2023 v rámci unikátního projektu oslavujícího moderní umění ve veřejném prostoru OFF THE WALL (www.veronikapsotkova.net/artwork.php?ida=42). Mimochodem o rok dříve, v srpnu 2022 vznikl v rámci třídenního streetartového festivalu OFF THE WALL KAMPA na této zdi velký mural, jehož autorem byl Marcus Gomad Debie z Nizozemska. Tento mural však již na zdi není a je historií. Další tvorbu a muraly tohoto autora si lze prohlédnout na odkazu https://marcusgomaddebie.com/murals/. Naproti před zdí objektu muzea a vlevo vedle hlavního vchodu na nádvoří muzea se nachází pískovcová socha Ležící figura od Miloslava Chlupáče ze 60. let 20. století (https://cs.wikipedia.org/wiki/Miloslav_Chlupáč). Seznam jeho soch a reliéfů umístěných ve veřejném prostoru lze nalézt na odkazu https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_soch_a_reliéfů_Miloslava_Chlupáče.

A pokračujeme-li kousek dále ke břehu Vltavy, skoro nás na nábřeží zaskočí robusní pětimetrový bronzový památník věnovaný obětem okupantů i československých represivních složek v srpnu 1968 a 1969. Plastika od sochaře Jiřího Sozanského (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Sozanský) nese jméno 147 obětí z roku 1968 a dalších šesti lidí, které okupanti zabili o rok později. Brutalita agrese je znázorněna kovovými ostny nebo kusem tankového pásu. Odhalení bylo provedeno symbolicky 21. srpna 2024. Tato plastika byla představena poprvé v zastřešeném atriu žižkovského Armádního muzea 21. srpna 2023, tj. v den 55. výročí okupace tehdejšího Československa, jako hlavní exponát tehdejší výstavy „Invaze 68“. Pod širým nebem je tedy k vidění až nyní.

Původně však na tomto místě stála od roku 2002 dřevěná skulptura Titáni, tři opracované dřevěné kmeny, od americké výtvarnice a sochařky Emilie Anny Brzezinski, rozené Benešové, která byla praneteří československého prezidenta Edvarda Beneše a jejímž manželem byl politolog polského původu Zbigniew Brzezinski, který je považovaný za šedou eminenci americké zahraniční politiky (podrobnosti viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Emilie_Benes_Brzezinski). Sozanského dílo je tu ale rovněž dočasně.

A ještě si povšimněte soklu napravo od Sozanského díla. Tam byla 23. října 2009 odhalena socha duchovního učitele Sri Chinmoye pod názvem Socha Harmonie, která byla darovaná Praze k příležitosti 90. narozenin Medy Mládkové (https://cz.srichinmoycentre.org/odhaleni-sochy-harmonie-v-praze). Podrobnosti o osobě a díle Sri Chinmoye lze nalézt např. na odkazech https://cz.srichinmoycentre.org/ a https://cs.wikipedia.org/wiki/Šrí_Činmoj. Sri Chinmoy navštívil Československo v období 1990 až 2004 několikrát. Ještě než v říjnu 2007 zemřel, někteří bývalí přívrženci ho obvinili z pokrytectví a nevhodného chování včetně sexuálního nátlaku na své žačky. Byť nikdy nedošlo k oficiální žalobě či obvinění, vznikla snaha o odstranění sochy, k čemuž skutečně došlo na konci roku 2023. Meda Mládková prý údajně byla v roce 2009 obelhána, neboť spolek starající se o odkaz Sri Chinmoye jí sochu daroval s tím, že se jedná o Buddhu. Socha ani nestála na pozemku Muzea Kampa, ale na pozemku společnosti Povodí Vltavy.

A tímto bych svůj příspěvek zakončil. Díky Medě Mládkové lze na poměrně malém prostoru Kampy obdivovat různorodé umění ve veřejném prostoru i jeho proměny v čase. Jsem pyšný na to, že jsem se mohl osobně zúčastnit oslavy jejích 95. narozenin. Meda Mládková zemřela v květnu 2022 ve věku nedožitých 103 let (8.9.1919 – 3.5.2022).

P.S. Pokud byste se chtěli podívat do muzea na aktuálně probíhající výstavu Elišky Rožátové „Vidět jinak“, pospěšte si, protože výstava končí 10. srpna 2025 (www.museumkampa.cz/vystava/eliska-rozatova-videt-jinak/). Díky své dceři Janě, obdivovatelce abstraktního umění, vás mohu na tuto výstavu nalákat ukázkou několika vystavených děl, které vyfotografovala.