Italský kulturní institut v Praze byl založen v roce 1922 a oficiálně otevřen o rok později. Je oficiálním orgánem italské vlády, který spadá pod Ministerstvo zahraničních věcí. Jeho úkolem je propagovat a šířit italský jazyk a kulturu v České republice.

Současné sídlo Institutu představuje rozlehlý komplex někdejšího Vlašského špitálu z konce 16. století, který zahrnuje ambit a bývalou barokní kapli Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Boromejského s klenbou vyzdobenou freskami od Václava Markovského (https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlašský_špitál a https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_Panny_Marie_a_svatého_Karla_Boromejského_(Vlašský_špitál)). Budova, která patřila Italské kongregaci, sloužila zpočátku jako špitál, později jako sirotčinec, a nakonec v roce 1942, kdy byla předána italskému státu, hostila tzv. Italský dům (Casa d’Italia), který byl poté přeměněn na Italský kulturní institut. Další podrobnosti lze nalézt na odkazech https://iicpraga.esteri.it/cs/chi-siamo/ a https://cs.wikipedia.org/wiki/Italský_kulturní_institut_v_Praze. Za článkem jsou čtyři fotografie nádvoří objektu (ambitu) a vnitřku kaple s detaily stropu.

Od 17. července do 17. září 2025 hostí Italský kulturní institut výstavu šedesáti černobílých a barevných velkoformátových fotografií nazvanou „Marcellův pohled“, věnovanou 100. výročí narození Marcella Mastroianniho, italského herce a jedné z největších hvězd evropského filmu 2. poloviny 20. století. Za svůj život Mastroianni natočil cca 150 filmů se 30 režiséry.

Celým jménem Marcello Vincenzo Domenico Mastroianni se narodil 28. září 1924 v Itálii a zemřel 19. prosince 1996 v Paříži. Roku 1950 se oženil s kolegyní z divadla Florou Carabellovou a v roce 1951 se jim narodila dcera Barbara. Přestože se v roce 1970 rozešli, nikdy se nerozvedl. Měl několik milostných vztahů s jinými ženami, např. s americkou herečkou Faye Dunawayovou, s francouzskou herečkou Catherine Deneuve (dokonce spolu měli dceru Chiaru) a od roku 1976 s režisérkou Annou Marií Tatò, kdy tento vztah trval až do konce jeho života. Mastroiannimu byl v roce 1994 udělen rytířský velkokříž Řádu za zásluhy Italské republiky. Další podrobnosti lze nalézt na odkazu https://cs.wikipedia.org/wiki/Marcello_Mastroianni.

Fotografie jsou vystaveny ve foyer a nádvoří (ambitu) Institutu. Na ukázku jsem vybral dvě fotografie, a to z filmů Zvláštní den a Včera, dnes a zítra (fotografie následují po výstavním poutači za článkem).

Zvláštní den (v originále Una giornata particolare) je italsko-kanadský hraný film z roku 1977, který režíroval Ettore Scola podle vlastního scénáře. Snímek měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 17. května 1977. Děj se odehrává v květnu 1938 a více lze nalézt na odkazech https://cs.wikipedia.org/wiki/Zvláštní_den a www.csfd.cz/film/25583-zvlastni-den/prehled/. Na fotografii je Mastroianni se Sophií Lorenovou.

Včera, dnes a zítra (v italském originále Ieri, oggi, domani) je italský komediální povídkový film režiséra Vittoria De Sicy z roku 1963. Skládá ze tří krátkých příběhů o párech z různých částí Itálie -  Adelina z Neapole, Anna z Milána a Mara z Říma. Na 37. ročníku udílení Oscarů získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Na fotografii je Mastroianni s Vittorio De Sicou a Sophií Lorenovou. Více lze nalézt na odkazech https://cs.wikipedia.org/wiki/Včera,_dnes_a_zítra a www.csfd.cz/film/25587-vcera-dnes-a-zitra/prehled/.

Ještě bych chtěl zmínit francouzsko-italský film režiséra Marca Ferreriho z roku 1973 Velká žranice (La grande bouffe, La grande abbuffata), který je na výstavě promítán na obrazovce. Ve své době byl považován za velmi provokativní a mnozí kritikové jej považovali za samoúčelnou kontroverzi či oslavu estetiky hnusu a ohavnosti, které chybí jakékoli hlubší sdělení. I dnes může film na diváka působit mnohdy bizarně a vyvolávat u něj místy doslova fyzický odpor, v každém případě se jedná o výstižné podobenství tělesného pokušení, chtíče a nenasytnosti, které mohou člověka jednoduše svést na nebezpečnou cestu zkázy. Čtyři muži z vyšší střední třídy (soudce, pilot, televizní producent, šéfkuchař) společně s přizvanými ženami (učitelka, prostitutky) absolvují "gurmánský seminář", jenž převrací smysl požívání. Uspořádají dekadentní hostinu, na níž se hodlají ujíst k smrti. Více lze nalézt na odkazech https://cs.wikipedia.org/wiki/Velká_žranice a www.csfd.cz/film/25586-velka-zranice/prehled/.

Pokud nechcete dojít na výstavu do Italského kulturního střediska pěšky z Malostranského náměstí, lze jet MHD busem 194, který začíná jízdu na Florenci a jede přes Staré město a Malostranské náměstí do následující stanice Šporkova, která je hned u Institutu.

Výstava je otevřena od úterý do soboty od 11 do 19 hodin a vstup na ni je zdarma.

Ponořte se nad fotografiemi do svých mladších let a poznejte zároveň další pěkný objekt na Malé Straně.

P.S. Ještě dodávám, že v Italském kulturním institutu byla prodloužena moc pěkná výstava loutek až do 26. srpna 2025, takže si ji lze prohlédnout souběžně také (viz sedm dodatečně přidaných fotografií za článkem).