Tři ženy, tři cesty, jedno přátelství na celý život

Tři ženy, tři cesty, jedno přátelství na celý život
Červencové setkání - vlevo Jana, vpravo Maruška. FOTO: Daniela Lender Chaloupková

Mám dvě přítelkyně stejného věku jako já. Poprvé jsme se setkaly v 6. třídě základní školy, kdy k nám nastoupily z vesnické malotřídky. Z původně neznámých holčiček jsme se staly spolužačkami a kamarádkami.

Chtěla bych těm svým dvěma dobrým duším následujícími řádky poděkovat za to, že jsou, že mohu být součástí jejich životů a že mají můj nesmírný obdiv.

Nikdo nemůže být rozdílnější než my tři. Jana byla odjakživa sportovkyně, tělocvik byl snad jejím nejoblíbenějším předmětem, zatímco já jej upřímně nenáviděla. Maruška patřila k premiantům třídy, zatímco já k učení přistupovala víceméně ležérně. Stačilo mi, co jsem si pamatovala ze školy, doma jsem učení moc nedala. Jana pocházela z typicky venkovské rodiny, kde byla na prvním místě tvrdá práce a hlavní slovo měl tatínek, Maruška vyrůstala v prostředí plném lásky. Já byla pro své rodiče příčinou jejich zkaženého života (dle jejich častého tvrzení).

Všechny tři jsme však rády četly, přemýšlely o všem možném, měly svá společná drobná tajemství.

První rozdělení přišlo po základní škole. Jana s Maruškou nastoupily na odlišné střední školy, já, s rodinným politickým zatížením, mohla být ráda, že jsem se dostala na učňovskou školu. Následující rok, díky několika statečným lidem, jsem se na střední dostala i já, ovšem děvčata již byla ve „druháku“. Měla jiné zájmy, kamarádky… S Janou jsme se občas potkávaly v tanečních, s Maruškou na chodbách jedné školy.

Postupně jsme odmaturovaly, Jana odešla za prací do Prahy, Maruška kousek od svého bydliště, já o o rok později o něco dál. Postupně jsme se provdaly, měly děti. S Maruškou jsme si psaly (ano, tehdy se ještě posílaly dopisy), párkrát jsme se navštívily, o Janě jsme nevěděly vůbec nic.

A léta pádila dál. Každá z nás prožívala to dobré i horší...

Před čtrnácti lety se několik spolužaček domluvilo a zorganizovalo třídní sraz u příležitosti našich jubilejních 50. narozenin a zároveň 35 let od opuštění základních školních škamen.

Sešla se téměř celá naše třída. S Janou i Maruškou jsme okamžitě navázaly tam, kde jsme před lety skončily a od té doby už jsme v pravidelném kontaktu. Dopisy už si nepíšeme (někdy mi to chybí), ale máme mobily, maily a hlavně osobní setkání. Každá z nás žije někde jinde, přesto se v rámci možností se vídáme v různých časech i místech, při rozličných příležitostech. Důležité je, že jsme na sebe nezapomněly.

Před pár dny Janička zorganizovala další naše setkání na zahradě její rodné chalupy v malé jihočeské vesničce. Přichystala vynikající pohoštění, Maruška i já jsme rovněž přispěly nějakými dobrotami. Naposledy jsme se viděly před dvěma lety, a i když jsme si mezitím psaly i volaly, osobní setkání je přece jen něco jiného.

Jak už jsem napsala výše, lišíme se snad ve všem. Počtem manželů i dětí, rozdílností původních profesí, zájmy, koníčky. Já jsem odešla do předčasného důchodu před pár lety a nemohu si to vynachválit. Maruška už je také oficiální státní rentiérkou, ale jednou nebo dvakrát týdně chodí ještě vypomáhat do své „mateřské“ firmy, kde pracovala mnoho let. Janička stále pracuje na plný úvazek ve firmě, jíž je věrná přes třicet let, a „na odpočinek“ se jí zatím moc nechce. Má „pod palcem“ původní firmu i její „dceru“.

Do dnešního dne je sportovně velice aktivní. S manželem denně (kromě dnů, kdy má trénink) po návratu ze zaměstnání nachodí cca 4 - 10 km (o víkendech 20 - 30!). Dvakrát týdně trénuje kickbox (většina účastníků je ve věku od 17 do 40 let, a to včetně mužů). Jeden víkend věnuje chalupě po rodičích, k níž patří ohromná zahrada s ovocnými stromy a pečlivě upravenými záhonky zeleniny, ovoce i květů. K tomu ještě patří starost o les, napadený před lety kůrovcem. Druhý víkend jezdí k manželovým rodičům. Její dcera žije dlouhodobě v zahraničí. Nedávno se vrátila z ročního pobytu v Africe, a Janička za ní vyrazila dát do pořádku nejen dceřin domeček, ale také zahradu. Vezla s sebou dokonce kosu, aby mohla posekat přerostlou zahradu.

Maruška v relativně volných dnech pomáhá svým snachám s hlídáním a výchovou pěti vnoučat ve věku od 4,5 do 11 let. S manželem pečují o les (rovněž postižený kůrovcem), zahrádku, pomáhají při rekonstrukcích bydlení „mladých“. Maruška je skvělou fotografkou, sobě i svým blízkým vytváří nádherná fotoalba. Několik let pracovala jako místostarostka v obci, kde bydlí, je spoluorganizátorkou různých akcí pro spoluobčany – cyklovýletů, masopustů, retro oslav 1. máje apod. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsou tak proslulé, že se na ně sjíždějí i lidé ze vzdálenějších regionů.

Obě jsou skvělými kuchařkami, hospodyňkami, elegantními dámami, jsou vzdělané, chytré, vtipné. Sdílely se mnou mé životní vzlety i pády, byly mi oporou před lety, kdy jsem přišla o milovaného manžela...

Děvčata, máte můj obdiv a děkuji za to, že jste. Přála bych všem mít takové přítelkyně, jako jste vy! :-)

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
36 komentářů
VANDA Blaškovič
Hezký článek, ale z jedné věty mi mrazí, Danielo. Předpokládám, že sama víte z které. Je to moc smutné a pro mne nepředstavitelné.
Jitka Caklová
:-) :-) A propos, aby to nevyznělo, že si stěžuji, to v žádném případě. Je lepší variantou nikomu nechybět, než někomu, kdo kamarádku ke svému životu potřebuje, scházet.
Iveta Tomčíková
Ano pochopila jsem, tak jako vy si vážíte těch opravdových, kteří vám zůstaly (ty ženy), tak mě zklamaly v době o které jsem psala níže. Inu, ne každé přátelství vydrží, nezávidím vám, přeji vám to, je to Dar. :-)
Daniela Lender Chaloupková
Iveto, moc děkuji, ale já s Vámi souhlasím, to zklamání z falešných "kamarádů" už jsem zažila. Ale právě proto si vážím těch opravdových :-))
Iveta Tomčíková
Přišla jsem z práce a reaguju rychle, takže se omlouvám... Píšete, že souhlasíte..., tak to je fajn. Mějte krásné dny a všem na nejen í-čku jen ta positiva a vše krásně sluníčkové přeji i já. :-)
Iveta Tomčíková
Paní Danielo, je dobře, že nesouhlasíte, není nad ono pravdivé rčení "kdo nezažil, nemůže posuzovat". Nepřeji vám, abyste zažila. Vašich krásných článků si moc vážím a vězte, že ne každý to má tak, jak si ostatní myslí, že je samozřejmostí. :-) Krásné dny a dost negativ! :-)
Daniela Lender Chaloupková
Paní Jitko (13:36) a paní Iveto (13:44), souhlasím s vámi v tom, že než mít falešné "kamarády", je lepší nemít žádné. I já se několikrát v životě popálila (ale spíše v mládí) a věřila někomu, kdo mne potom zklamal. Nejsem facebookový typ ani příliš skupinově družný tvor (viz můj profil), nepotřebuji mít desítky či stovky "přátel", které ani neznám a neměla bych si s nimi co říci. O to více si vážím těch, kteří mne podrželi v těžkých časech, ale sdílejí se mnou i ty radostné. Oplácím jim stejnou mincí. Nejen vám dvěma, ale i ostatním tady na íčku přeji jen vše dobré :-)
Iveta Tomčíková
Paní Danielo, měla jste štěstí na kamarádky na celý život, to je skutečný Dar. Ne každý to štěstí má, zvláště v těch největších chvílích, kdy přátele potřebuje. Moje přítelkyně mě v době kdy jsem přišla o rodiče a přítele - hodily přes palubu, takže musím souhlasit s paní Caklovou - pokud není přátel, kteří nezklamou v nejtěžších chvílích, je lepší bez nich.
Jitka Caklová
Hezky se to čte. O nic méně musím konstatovat, že kamarádky ani kamarády jsem nikdy, ani jako dítě, neměla. Dokud jsem v souvislosti s i60 pořádala výšlapy Českým rájem, tak se alespoň jako kamarádky tvářily, ale s neodkladným ukončením mých aktivit se jaksi z mého života vytratily. A jak se zpívá v téhle písničce, https://www.youtube.com/watch?v=2CB8hb1UIVk&list=RD2CB8hb1UIVk&start_radio=1 to bych byla dávno mrtvá, nebo smutná, ale to s láskou rozhodně nejsem :-) :-) Umět si užívat život v lásce bez přátel je lepší, než se "přáteli" nechat klamat. ♥♥♥
Olga Škopánová
Stejnou motivací by mělo být neházet jiným klacky pod nohy.
František Matoušek
Přátelství je někdy víc než láska, ano to se zpívá v jedné písničce. Skvěle napsaná vzpomínka.
Do třetice děkuji všem diskutujícím za pěkné komentáře, zahřály na duši. Jsem ráda, že se zapojili i muži, protože o nich se říká, že jejich přátelství jsou pevnější než ta ženská. Myslím, že vždycky záleží na konkrétních lidech, a vím, že existují i pevná přátelství mezi muži a ženami. Přeji všem co nejvíce vzájemných krásných vztahů, protože to je pro nás motivací a důvodem žít i přes veškeré životní překážky :-)
Jarka Jendrisková
Moc ti tak skvělé kamarádky přeji. I k tomu jsou dobré třídní srazy.
Miluše Hasenohrlová
Krásné přátelství, krásně napsané. I já mám kamarádku skoro 50 let, prožité vzlety i pády utužilo naše přátelství. Díky za ni.
Zdenka Jírová
Mám podobná přátelství. Jsme čtyři, nejdéle se přátelím se stejně starou Květou, s kterou jsme se kdysi v 5 letech popraly o kyblíček, další 2 Ivu a Janu znám ze zaměstnání, asi už50 let. každá jsme jiná, ale jsme i když důchodkyně a každá je jinde, stále ve styku díky mobilu.
Eva Mužíková
Diky za krásné vyznání. Tak ještě hodně a hodně společných zážitků.
Libuše Křapová
Danielo :-) mít kamarádky celý život je výhra v loterii :-)
Oldřich Čepelka
Pěkné. Já mám smůlu, že nikdo srazy naší třídy nechystá. Posledně, před několika lety, jsem to byl já, přečs 100 km daleko od místa naší školy. ... No ale před dvěma týdny jsem aspoň organizoval setkání s dvěma sestrami, které nás poznaly před 77 lety a jedna z nich mě denně hlídala, hrála si se mnou atd. Tak jsem se této pečovatelce po těch letech odměnil návštěvou jejich rodiště (je v dnešním Polsku) a dopisem. Možná o tom jednou napíšu, je to o Němcích, Rudé armádě, šumáku v puse batolete, přátelství na celý život a o Stille Nacht, heilige Nacht...
Jan Zelenka
Krásné!
Dana Puchalská
Hezký, milý a zajímavý článek.
Zdeněk Pokorný
Moc hezký článek. Vypráví o síle, kterou přátelství má, ani zub času s ním nic neudělá...
Ještě jednou děkuji všem. Dodatečně i redakci za změnu titulku (ten můj původní byl "obyčejnější" ;-) ). Míšo (15:43), zajímavá úvaha o oslovování. Jási třeba myslím, že sympatie spíše vyjádřím oslovením křestním jménem a zároveň úctu vykáním. Záleží na tom, jak je kdo zvyklý. Máme odlišné názory, přesto si myslím, že jsou oba správné :-)
Alena Tollarová
Fotografie veselých a spokojených kamarádek hovoří za vše. Přeji vaší přátelské trojce zdraví a spoustu společných zážitků.
Michaela Přibová
Dano, ještě jednou děkuji za vyznání. Ohledně vykání či tykání bych chtěla říct na svoji osobu, že jsem vlastně tady některým íčkařům začala tykat. Z mé strany jsem tím vyjádřila sympatii k dané osobě. Co se týče oslovení, dávám přednost křestní jménu. A pokud možno zkrácenou formou, např. u mne namísto dlouhého Michaelo Míšo nebo aspoň Michalo. To jen za mě.
Iva Bendová
Kam moje paměť sahá, tam nacházím fajn kamarádky a mezi nimi postupně i vyprofilované /odpusťte mi ten až strojírenský výraz/ přítelkyně. Když jsem byla v nouzi, vynořily se další, nové i staronové. Ženy se přátelily už v jeskyních, při udržování ohně a hromadné péči o děti, kdy muži byli dlouho na lovu, a ten dávný atavismus v nás zůstal. Jsme si vesměs blízké a některé ještě bližší. Přátelé jsou naši pozemští andělé /a my jejich, troufám si říct ;-) Děkuji Daniele za laskavé a vlídné téma ke sdílení.
Alena Velková
Danielo, pěkné vyznání...i já mám skvělé přítelkyně. Nevídáme se moc často, ale jsme připravené si kdykoli pomoci, a když se sejdeme, to je rachot :-)... A nenechte se některými reakcemi otrávit.
Děkuji vám všem za názory i mikropříběhy. Jak jsem již napsala do jednoho ze svých prvních článků zde, věkové rozpětí mých kamarádů a přátel (žen i mužů) je od 27 do 82 let, a přátelství je jednou z mých zásadních životních priorit. Nepreferuji kvantitu, ale kvalitu. I zde na íčku už jsem poznala pár spřízněných duší, zatím jen jednu osobně, ostatní virtuálně, a doufám, že někdy v budoucnu se s nimi setkám i osobně. Teď k jednotlivým příspěvkům - jak pozoruji zde na íčku, někteří si tykají, jiní vykají, někteří se oslovují křestními jmény, další příjmením. Snad se tedy nikoho nedotknu a neurazím - osobně to mám tak, že preferuji oslovení křestním jménem a vykání. Paní Ingrid (12:01) - jak píše paní Jana (13:28), myslím, že prostřednictvím toho všeho (ještě bych přidala fotky ;-) ), už jsem toho na sebe "vykecala" až až .. :-)) Ještě musím (opětovně) dodat, že dnes a denně žasnu a obdivuji, co je mezi íčkaři skvělých spisovatelů, básníků, fotografů, pozorovatelů apod. Děkuji, že jste mne vzali mezi sebe :-)
Také mám skvělou kamarádku od mládí. Sice v r.1984 emigrovala do Austrálie, ale nyní se každý rok vrací do Plzně, kde má své příbuzné. Před týdnem jsme spolu byly na poznávačce Orlických hor. Ale ještě v září spolu budeme týden ve Fr.Lázních. Moc hezký článek o přátelství.
Elena Valeriánová
Hezké vyznání.
Naděžda Špásová
Ano asi je to shoda, o vašem článku jsem vůbec nevěděla, přátelství si važme, já mám kromě těchto tří kamarádek ještě další. Jsou to moje spolužačky známe se od školky na Velikonoce se všichni setkáváme. Víme o sobě, to je to pravé přátelství.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše