Smutné je, když něco mizí

Próza/poezie

Smutné je, když něco mizí

Datum:

Diskuze: 12

Ilustrační foto: Pixabay

Kdysi býval chlapec malý

co o světě nevěděl nic

co do dětských snů se halí

od života nežádal nic.

Ručkama hladil matky líc.

Miloval ji láskou ryzí,

v otci shlížel se stále víc

Smutné je, když něco mizí.

Už to není chlapec malý

od života chce čím dál víc

do krabice máma balí

pramen vlasů, kresbu – nic víc.

Tiše sedí, vzpomínajíc

pryč je všechno s její vizí

všude chleba stejný krajíc

Smutné je, když něco mizí.

Květiny ve váze zvadly.

Tichých kroků je stále víc.

Lži v pravdu se tiše vkradly.

Jak šum větru do borovic.

Kde ptáčci křičí z plných plic.

Všechno ryzí, zvolna mizí,

jak zpěv slavíkových pěnic.

Smutné je, když něco mizí.

Prázdná hnízda ptáčků, nic víc.

Strach se smutkem radost zkazí.

Zbývá už jen touha, víc nic.

Smutné je, když něco mizí.

VILLONSKÁ BALADA

Tato forma balady užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve třech strofách o 7-12 verších a v dozpěvu neboli poslání (nejčastěji čtyř-pěti veršového).

Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání.

Použila jsem: ababbcbC ababbcbC ababbcbC bcbC (C je opakující se refrén)

Povinná slova: svět pramen květina lež kresba

| Moje poezie

Autor: Ingrid Hřebíčková

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

12 komentářů

Iva Bendová 19.6.2025 16:02

Co se týče psaní, ať už prózy nebo poezie, vždy jsem šla vlastní cestou intuice a psala srdcem, duší, o tom, co jimi prošlo a uložilo se do nitra naprosto bez pravidel. Už na základní škole jsem pracně tvořila povinnou osnovu až z hotové práce, nechávala jsem si na ni volné místo. Kdo ale pravidla ctí, a je to čtivé, poutavé a uvěřitelné, má můj obdiv. Zprvu mě tu na Íčku také ty vysvětlivky předčasné vytrhávaly z prožitku, ale už je hbitě přeskakuji a jdu si ho nechat doznít do diskuze :-)

Jana Kollinová 19.6.2025 13:03

Paní Ingrid, mám pocit, že se vás sdělení mého vnímání básně s poznámkou, že vysvětlení nebylo třeba zdá nepřijatelné, ale opak je pravdou. Báseň mě mimořádně zaujala a doplňující výklad nádherné kouzlo prožitku transformoval do účelového básnění. Patřím do minulého století, kde básníci otevírali svá nitra a pocity prostřednictvím veršů a nikdy nebylo dovětkem vysvětlení formy balady.

Ingrid Hřebíčková 19.6.2025 07:12

Moc vám všem děkuji. Já jsem taky ráda, když je na konci básně vysvětlení. Tomu, komu to vadí, tak ať to vysvětlení nečte.

Alena Velková 18.6.2025 08:28

Já jsem naopak ráda, když je na konci básně vysvětlení, sice to nedokážu sama složit, ale přemýšlím o tom a doma potají nesměle zkouším :-)

Zdeněk Pokorný 17.6.2025 20:39

Vždycky jsem obdivoval básníky kvůli jejich umění tak pracovat s jazykem, tím spíše básnířky...Při zmínce o Francois Villonovi se mi vybavila jeho bádeň, teď už na krk oprátku mi věší, ať hlava pozná oč je zadek těžší. Fascinovala mě jeho lehkost bytí a trochu i drzost, které mně se nedostává. Ale to je důvod, proč číst básně...

Daniela Lender Chaloupková 17.6.2025 20:26

Může být něco krásné i smutné zároveň .... ? Ano ... život ... I mně to cosi připomnělo, děkuji. I za konečné vysvětlení, ne každý to ví, a je rád poučen. Já tedy rozhodně :-)

Sylva Wiedel 17.6.2025 16:18

Moc hezké. A poučení, o jaký útvar se jedná, jsem přivítala.

Michaela Přibová 17.6.2025 16:05

Nemám ve zvyku reagovat na příspěvky čtenářů, ale udivil mě příspěvek paní Kollinové. Nemyslím si, že když je vysvětleno o jakou báseň se jedná, že kouzlo zmizí a že autor příběh osobně neprožívá. V případě mé sestry Ingrid vím jistě, že vyslovený příběh osobně prožila. Bez ohledu na to, jestli vysvětlila, jakou formu básně použila. Ostatně každý píše něco ze svých vlastních zkušeností. Jestli jsem vás špatně pochopila, tak se omlouvám.

Jana Kollinová 17.6.2025 13:24

Báseň mě oslovila a při čtení jednotlivých veršů jsem souzněla s jejich obsahem jako matka dnes již dospělého syna. Kouzlo zmizelo s posledním výkladem "VILLONSKÁ BALADA". Jen sdílím svůj pocit a následovatelům poezie ve stylu Villonská balada přeji oslovit čtenáře natolik, aby vyslovený příběh osobně prožívali a byli ušetřeni vysvětlení formy balady.

Iva Bendová 17.6.2025 12:42

Smutné je, když něco mizí, jako lék proti bolavému opouštění budiž vděk, ta to, že to vůbec bylo. Děkuji, Ingrid.

Načíst starší příspěvky