Tvářičky jak jablíčka

měla moje babička

vlásky bílé jako snih

do drdůlku zapletené v copáncích

očka pomněnková

upřímné to studánky

ona byla vlídnost sama

něžná jako červánky

Před kohoutím kokrháním

vstávala denně se svítáním

jako by snad čarovala

sotva v kamnech zatopila

drůbež v dvorek vypustila

králíčkům pak poklidila

Když usedala k snídani

s velkou buchtou na dlani

káva domem zavoněla

a já, ač lenoch jindy

ráda se v den probudila

Babička oděla hlavu do šátku

a vydala se na travičku

by měla co dát králíčkům

Já vytáhla ošatku

na ní vždy různých buchet velikých

pro mě však nejmilejších - makových

z ošatky však jak by neubylo

nevím ani, jak zvládala to dílo

buchty byly den co den

teď zdá se mi to jako sen

Králíčky už krmily jsme spolu

ona nahoru a já dolů

Zatímco oběd vařila

já prázdniny si s kamarády užila

Po dobrůtkách voňavých

uklidily jsme světničku

a spánek odpolední

osvěžil pilnou babičku

K večeru jsme zase spolu

chodily k polím za humny dolů

na kopřivy, na klásky

mezi tím mé všetečné otázky

ona však trpělivost sama

ráda mi odpovědi dala

Tak plynuly dny prázdninové

v nich pro městské děvče všechno nové

Ty chvíle mě hřejí dosud

Já za Tebe - babičko, blahořečím Osud