Ty strmé břehy daleko, daleko

lásko, ach lásko ztracená

ty temné hory vysoko, vysoko

duše má zlomená.

Jak svatba bez věna

a píseň beze slok

tvá ústa bezkrevná.

Smrt je můj věčný sok

 
Daleko, ach daleko ty strmé břehy

vysoko, tak vysoko na horách

srdce mé je stále plné něhy

a smutku dna bys nedosáh.

Už nepřekročíš mého domu práh

noc černá a dlouhá po celý rok

já toužím marně po lásky hrách.

Smrt je můj věčný sok

 
Moře, ach moře je blízko

já půjdu až k samému kraji

slunce nad mořem tak nízko

a vlny už moje tělo znají.

Loutna v mém srdci tóny tají

ty dávné písně beze slok

útěchu snad mi dají.

Smrt je můj věčný sok

 
Jak tělo bez duše a srdce bez krve

po břehu chodím bez tebe dlouhý rok

všechno je jednou poprvé.

Smrt je můj věčný sok

VILLONSKÁ BALADA.

Tato forma balady užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve třech strofách o 7-12 verších a v dozpěvu neboli poslání (nejčastěji čtyř- až pětiveršového).

Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání.

Tedy např. ababbcbC, ababbcbC, ababbcbC, acaC (přičemž C je opakující se refrén). To jsem použila já.

Nebo abbaaccA, abbaaccA, abbaaccA, abbA. (A je refrén).

Povinná slova: loutna láska píseň krev noc

Zkuste to taky :-)