Slyším opravdu dobře?
Tobě se líbí moje hemisféry?
Tak tohle mi nikdo nikdy neřek!
Víš, jsou stejné jako za naší éry.

Tehdy tě zlákala změna
a já na ni nebyla připravena.
Šel jsi za jinou,
jen o pár let mladší,
zlákala tě vidinou
na život snazší.

Teď, po dvaceti letech,
kdy se pohybujem v jiných světech,
tys na svých životních toulkách
objevil chleba o dvou kůrkách.

Vrátit čas? To nikdo nesvede,
a čekat, že něco přivede
k sobě dva lidi, co se měli rádi?
Možná z nich budou kamarádi.

Mluvit o čase ztraceném
je jako kdysi házet kamenem
na zeď místo hrachem
s pocitem, že strachem
bycha už nikdo nedohoní
ani stádem divokých koní.

Do jedné řeky vstoupit dvakrát
je totéž jako hloubit domu základ
za obzorem na písku,
když zapsáno je v notýsku -
pozor! I když je zde slunečno,
kopati není bezpečno.

Utři mléko rozlité po stole,
slzy nezakryjí prázdnotu,
náš osud není podroben kontrole,
nemáme tolik životů,
jen jedinou jistotu -
nevíme, kdy nás dožene
a co ano či ne můžeme.

Dívej si raději dopředu - před každým se cesta vine,
jaká bude? Uvidíme.