Autor zde za pomocí nejrůznějších rčení a epigramů ukazuje na schválnosti a paradoxy života, na lidská pochybení a prezentuje to čtenáři až s humornou nadsázkou. Pro mne je to před spaním dobré čtení. Určitě lepší, než číst detektivku či nějaký příběh, který mi zůstane v hlavě a komplikuje pak spaní.

V knize jsem, v oddíle, nazvaném „Murphologie mezilidských vztahů“, narazil na tuto myšlenku:  

„Je-li něco v životě příjemného, je to buď nezákonné, nemravné, nebo to jde na tloušťku.“

To mne přimělo knihu na chvíli odložit a zamyslet se nad otázkou, která z oněch tří uvedených příjemností hraje nějakou roli i u mne. V očekávání přiměřené inspirace jsem raději otevřel blok na případné poznámky, který mám pro takové případy připravený na nočním stolku.

Co se týče první položky. Nikdy jsem se nesnažil vzpírat se nějakému zákonu. Pokud jsem ovšem takový zákon znal. Ale říká se, že neznalost zákona neomlouvá. To je sice pravda, ale až do pozdního stáří jsem se nezákonným problémům vyhnul. Až na pár nepříjemných zážitků za volantem. Ale předem musím upozornit, že rychlá jízda nikdy nepatřila k mým příjemným zvyklostem. A už vůbec ne následná komunikace s policií, která končila většinou pokutou.

Ty zbývající dvě položky se mě ovšem rámcově týkají. No, nemravné, těžko říci. Raději bych toto slovo nahradil něčím pozitivnějším. Kontakt s opačným pohlavím bývá většinou velice příjemný. Hlavně, pokud je člověk ještě mladý a plný sil. A pokud u takového kontaktu racionálně uvažuje, je to velice příjemné, a nikoli nemravné. Jenže, věk se nachýlí a reálný život může občas sklouznout i do nemravných myšlenek. Ale ty bývají pečlivě ukryté.

Nejreálnější je určitě ta položka poslední. V koutě mé kuchyně leží na malé skříňce proutěný koš, kde bývají obvykle nějaké sladkosti spolu s bramborovými lupínky a cibulovými kroužky. Nevím, co bych si bez toho malého košíku vůbec počal. Je to takový nenápadný průvodce mého seniorského života. Při psaní na počítači mi dodává sílu, a až chuť do života a podporuje, troufám si říci, i moji inspiraci. No, a když nemohu v noci spát, návštěva tohoto košíku je určitě příjemnější než řada webem doporučovaných léků. Má to ovšem jeden, méně příjemný, dopad. Jde to na tloušťku. V tom má kniha pravdu.

Ale i tento problém se mi podařilo vyřešit. Elektronické váze, kterou mám schovanou pod postelí, došla totiž nedávno baterie. Občas jsem na ní sledoval svou váhu a s přibývajícími kily si dával pevná přesvědčení, že v noci do kuchyně už chodit nebudu. V blízkém obchodě, kam jezdím na nákupy, ale vhodné baterie nemají. Tak jsem si říkal, že je koupím někde ve městě. Jenže paměť, ta moje paměť! Cibulové kroužky však koupit nikdy nezapomenu.

* * *