Jsi upír a já tvá návnada,

tak řekni,

mám si lehnout na břicho

nebo na záda?

Svůj bělostný krk ti nastavím,

tak už hryzni,

žádné dlouhé štráfy s tím.

Krev jsem v mládí darovala

nyní už jí nechtějí,

prý jsem pro ně ženská stará,

upíři ať se tedy pomějí.

Jsi moc dobrá návnada,

vzdychá v noci můj upírek,

přitiskne se ke mně ještě víc

a tváří se jak andílek.

Moje krev mu prý moc chutná,

nevadí, že je od dárce,

rukama mě přitom spoutá,

to bude zas príma seance.

Jsi můj upír a já tvá návnada,

nechceš si, ty moje Zvíře,

taky někdy lehnout na záda?