Jsou tu nejen lázně s nádherným lázeňským parkem plným květin a kvetoucích keřů, kde se dá báječně lenošit, ale i historická část města s řadou zajímavých památek. A pro milovníky pohybu se nabízí i plno zajímavých cílů v okolí. 

Letos koncem března jsme sem s kamarádkou vyrazily na týdenní lázeňský pobyt. Nezvykle brzy, ale obě jsme už potřebovaly na pár dní změnit prostředí, a také si po delší době důkladně popovídat. K tomu pár procedur a příjemné opečovávání v hotelu Libenský nám přišlo vhod. I počasí k nám bylo přívětivé, a tak jsme každý den podnikaly delší procházky po městě, kolem řeky i do okolí. Občas jsme naše vycházky proložily sezobnutím nějaké té dobrůtky v cukrárně či restauraci. Zkrátka to byl takový klasický lázeňský relax.

Hlavní lázeňská kolonáda bylave všední den koncem března ještě docela prázdná. Vpravo kavárna Viola, vlevo kongresové centrum.

Asi třetí den našeho pobytu jsme si uvědomily, že se dobrovolně a někdy i vícekrát za den zastavujeme u pramene Charicléa v Letních lázních. Potkávaly jsme ho při cestě na procedury i zpět. První ochutnávka minerální vody nás neznechutila, naopak tenhle pramen nám z nějakého důvodu prostě zachutnal! A od toho už byl jen malý krůček k tomu, že jsem se snažily dozvědět něco víc o zdejších pramenech a o historii lázeňství v Poděbradech. Prostě trochu historie nikoho nezabije...

Vstupní vestibul Letních lázní s příjemný posezením a pramenem Charicléa. V pozadí hotel Libenský.

Samozřejmě pomohl strýček "Google". Překvapilo mě, že lázeňská historie Poděbrad není zdaleka tak dlouhá, jako třeba u známých západočeských lázní. První nález železitého minerálního pramene na území Poděbrad sice spadá do poloviny 17. století, ale prakticky neměl se  současným lázeňstvím nic společného. Zázračný pramen prý tehdy vytryskl nedaleko havířského kostelíčka Nanebezetí panny Marie. Místní železitá voda se prý využívala k léčení ženských a očních nemocí. Kolem pramene časem vznikly malé primitivní lázně, prakticky to byla dřevěná bouda na kamenné podezdívce.Tyto lázničky však později zanikly, jedinou připomínkou je kamenná studna nedaleko havíŕského kostelíčka.

Vlevo havířský kostelík, vpravo zvonička, která v současné době slouží jako samoobslužná knihovna. Kamenná studna se skrývá bohužel za zvoničkou.

Základy současných lázní v Poděbradech byly položeny až začátkem 20.století. K objevení prvního pramene uhličité minerální vody došlo za docela zajímavých okolností, a navíc ve zcela nečekaném místě. V roce 1905 Poděbrady patřily knížeti Arnoštu Filipovi Hohenlohe a jeho manželce, která panství zdědila. Oba trávili v Poděbradech podstatnou část roku a aktivně se zúčastňovali života ve městě. Kníže byl náruživý milovník lovu, a tak zval na zámek spoustu přátel. Mezi nimi byl i baron Karl Bülow z Bothkampu, který byl známý proutkař. Tohoto muže kníže požádal, aby zkusil v okolí najít jiný zdroj vody, protože ho rušil hluk a nepořádek kolem veřejné studny na druhém zámeckém nádvoří. Virgule ukázala silný zdroj vody na druhém nádvoří zámku hned vedle brány, a tak se zde začalo kopat a ve větší hloubce i vrtat. Voda byla nakonec objevena až v hloubce 96,7 metrů. Začala prý stŕíkat pod vysokým tlakem prý do výšky několika metrů. Když se po nějaké době vyčistila, přišlo velké zklamání. Nově nalezená voda se nedala používat jako klasická pitná voda, protože byla kyselá a obsahovala spoustu bublinek.

A tady na zámku tehdy všechno začalo. Ještě před pár lety bylo možné si natočit vodu z pramene na druhém nádvoří, ale teď už to nejde. Další prameny a pítka však najdete na mnoha místech lázní.

Po prvním pramenu, pojmenovaném Bülow, byl v zámeckém příkopu navrtán druhý pramen Hohenlohe, z něhož byla voda vyvedena do kiosku přístupného pro všechny obyvatele města. Třetí pramen v panské dřevnici byl pojmenován po kněžně Charicléa. Poděbradský lékař Bohumil Bouček brzy zjistil, že minerálka má léčivé účinky a přesvědčil knížete k založení poděbradských lázní. Kníže tedy nechal nejprve na zámku vybudovat stáčírnu minerálky a v panské dřevnici u pramene Charicléa vystavět lázeňský dům, tzv. knížecí lázně. Provoz lázní byl zahájen 5. června 1908 a hned od počátku byl velmi úspěšný. Lázně se rychle rozrůstaly a staly se velmi oblíbené. Pokud by vás zajímaly další podrobnosti z historie lázní, můžete je najít například na následujícím odkazu: https://www.lazne-podebrady.cz/historie.

Původní Centrální lázně byly v roce 2020 přestavěny na designový hotel Charicléa s balneo a welness centrem. Vlevo je galerie.

Základním léčebným prvkem v těchto lázních je poděbradská minerální přírodní voda. Jde o alkalicko-zemitou kyselku s vysokým obsahem kysličníku uhličitého. Podle zastoupení hlavních iontů náleží do třídy hydrouhličitanovo-chloridových sodno-vápenatých vod se zvýšeným obsahem alkalií a koncentrací některých prvků. Teplota vody je 13,9 stupňů Celsia. Při léčbě se využívá především zevně v podobě koupelí, kdy dochází k rozšíření cév, zvýšení celkového prokrvení, poklesu krevního tlaku a snížení tepové frekvence. Její dlouhodobější působení vede k výraznému zlepšení energetických poměrů srdečního výkonu.

Osobně jsem měla z každodenních předepsaných uhličitých koupelí trochu obavu, protože jsem si do lázní přivezla mírnou rýmu. Koupel však překonala moje očekávání. Byla správně teplá, plná drobných bublinek, které se usazovaly všude po těle. A ty neusazené vesele prskaly na hladině. Pŕíjemné bylo i následné patnáctiminutové poležení v teplém zábalu. Po koupeli jsem se citila vždy výborně, dokonce i rýma na chvíli ustoupila. Celou proceduru jsem vždy korunovala vnitřním užitím minerální vody z pramene Charicléa. Když zjistila, že to byl jeden z prvních objevených pramenů tady v Poděbradech, navíc pojmenovaný po kněžně z Hohenlohe, zachutnala mi voda ještě lahodnéji. 

Samozřejmě jsem po dobu svého pobytu v Poděbradech všude nosila mobil, a tak vzniklo i pár fotografií, které mám potřebu sdílet. Třeba se vám budou líbit, možná vás i naladí k návštěvě tohoto místa.

Typickým prvkem lázní Poděbrady jsou květinové hodiny. Najdete je na mírně svažité louce před hotelem Libenský. 

Vzhled květinových hodin se průběžně mění podle toho, jaké květiny jsou právě k dispozici. 

Toto je poslední macešková varianta hodin z letošního března.

 Náměstí s jezdeckou sochou Jiřího z Poděbrad si kromě turistů oblíbili i motorkáři. 

I socha Jiřího z Poděbrad byla před několika lety zrestaurována. 

Na náměstí stojí i tato honosná budova bývalé občanské záložny, vedle ní stará radnice.

Trochu mimo centrum města v těsné blízkosti Labe najdete v překrásném parku hotel Zámeček. Byl otevřen v roce 1932 jako druhé centrum lázeňské péče. V roce 2009 proběhla celková rekonstrukce. V době naší návštěvy ještě nebyl v provozu, probíhaly tam přípravy na sezónu.

Městem protéká řeka Labe, lemovaná řadou cest, cestiček i cyklostezek. Vyjít si kolem ní na procházku nebo se vydat do okolní přírody se přímo nabízí. Před zahájením lázeňské sezóny finišují i přípravy přístavišť pro vodní plavidla.