Všechny zvláštnosti v životě, které nám tzv. vyrážejí dech, ať už v dobrém či ve zlém, přicházejí nečekaně. Poslala jsem to jen tak, prostě momentální nápad, a nic nečekala, ba na to dokonce zapomněla. Jaké bylo později překvapení, když mi přišla po nějaké době do schránky obálka s hlavičkou “NM Praha,“ s obsahem plným nadšení, pochvaly a pozvání k převzetí dárků včetně dvou volných vstupenek, a také výzva, abych básničku napsala na zeď ohlasů návštěvníků, a tak jsem se vydala ze severovýchodu naší republiky, z města nejmladšího, do stověžaté (cca 440 a v okruhu 3. km jich je prý více než 120), "matky měst" – protože jednoho z evropských měst nejstarších a nejkrásnějších...

U honosné budovy muzea byla tehdy pořádná fronta a já s mladší dcerou, bydlící v Praze, mohla jít vstupem pro zaměstnance - do toho překrásného prostoru, jako V.I.P.

Výstava byla úžasná a jediné místo pro moji básničku bylo na zdi cti (plné nadšených ohlasů českých i zahraničních návštěvníků) docela nízko, tak, že jsem si musela sednou na zem, abych ji tam připraveným hrubým fixem zvěčnila. I tak jsem se cítila skvěle, ještě netušíc, že to není všechno. V létě mi vyšla další knížka, následoval slavnostní křest atd., na podzim jsem dostala ocenění "Osobnost kultury města Havířova," kde básnička také zaperlila ;-) a také pozvání na autogramiádu pro sběratele z ČR i SR (s výhledem na Karlův most), mezi různé osobnosti kulturního a sportovního světa. Z jedné strany mi seděla po boku slavná moderátorka z ČT a z druhé spisovatel a etnolog Ph.Dr. Petr Janeček, mimo jiné autor zfilmované sbírky současných pověstí „Černá sanitka,“ tehdy zaměstnanec Národního muzea, který, jak slovo dalo slovo, fotil moji básničku po skončení výstavy do archívu Národního muzea Praha. 

POŠLAPANÝ SVĚT

Iva Savková /nyní Bendová

***

Čile šlapem po hřbetě

naší rodné planetě

Svět je poset šlápotami

bosými i s botami

licho i sudokopýtky

taky s podkůvkami

pařátky i drápátky

jehlovými podpatky

Svět je celý pošlapán

a přesto

ať šlape po něm pán či kmán

tvor osrstěný či opeřený

stále dává k mání svoji Zemi nám

***