Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny svěřené úkoly byly splněny, vše klaplo a nebyl žádný žlučový rozruch. Byl to takový hezký obyčejný pracovní den.
Ano příznávám, den se příjmeným stal i tím, že mi byl „vystřižen“ starší kolegyní kompliment ve smyslu, že na můj klepající odchod do důchodu působím velmi mladě. Co vám budu povídat, to zkrátka zralé ženě padne k dobru. Aspoň na chvilku jsem se přestala trápit ranními pohledy do zrcadla včetně pohybových trpkostí při oblékání.
Cestou metrem jsem vyslechla část rozhovoru matky s dospívající dcerou.
„A kdo tam všechno byl?“ zeptala se mimo jiné matka.
„Nooo, samí staří,“ odvětila dcera. Úšklebek s protočenýma panenkama nemusel člověk ani vidět, protože intonace mluvila sama za sebe.
„A to jak staří, kolik jim bylo?“ pokračovala přakvapeně matka, což mne pobídlo k tomu, abych si ji nenápadně prohlédla. Byla to dlouhovlasá brunetka, rty měla namalovány výrazně červeně. Kartáč řas sic dělal průvan při každém mrknutí, ale celkové nalíčení bylo slušivé. Trošku mne překvapily obnažené nohy v nízkých kozačkách trčící zpod páskem přiškrceného kabátku, pod kterým byla ještě shrnutá i tak krátká sukně. Otázkou bylo, zda o tom matka nevěděla, anebo právě tasila svou ženskou zbraň v zaplněném vagonu metra. Nicméně mladistvě vypadající matce bych hádala tak čtyřicet.
Jen jsem matku věkově zaškatulkovala, zaslechla jsem dcery odpověď: „Tak čtyčicet, možná i pade, mamiííí,“ a opět ty protočené panenky s úšklebkem neverbálně říkající „hrůza“.
Matka se vztahovačně uchechtla a mezi perlovými zuby procedila: „Ti jsou podle tebe staří?“ „To já jsem jako stará?“ a nervózně si ukřivděným pohledem kontrolovala délku sukně, kterou demonstrovala vlastní přesvědčení o neodolatelnosti svých dlouhých nohou.
„A mladí jsou podle tebe kolikaletí?“ vyzvídala dál matka.
„Nooo, do dvacet pět – třicet!“ odvětila dcera se zdviženým obočím vymalovaným bezvadně podle šablony a gestem pěstěné ručky si jistila neposlušnou afinu za uchem.
Matka rázem zmlkla. Přestala dál s dcerkou žoviálně švitořit, soustředila se jen na mapování okolí. Zdálo se, že potřebuje vyhodnotit, zda hovor někdo poslouchal a mohl si tak škodolibě dovodit, jak jí právě úpřimná dcera naznačila, že je „stará“.
Vlak metra projel ještě dvěma stanicema a obě ženy se mlčky z vagonu vytratily. Já se za nimi přes okno ještě chvilku dívala s uznáním, jak jim to slušelo, jak byly krásné. S úsměvem jsem odpouštěla dívence, že svou z mého pohledu mladou matku vnímá za starou a že pravděpodobně mou generaci by vyslala šupem zpět na stromy...
... přece býti mladou či starou, nebo býti posuzována za mladou či starou, je tolik relativní.
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla…
Musím to vydržet. Šéf se musí poslouchat. Stejně se nic nezmění,…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
