Přes šedesát procent Čechů ve věku nad šestnáct let přečte ročně aspoň jednu knihu, ať už tištěnou nebo elektronickou či ve formě audionahrávky. Vyplynulo to ze šetření Českého statistického úřadu zaměřeného na to zjištění, nakolik jsou obyvatelé Česka zapojeni do kulturního a společenského života.

Nejčastěji lidé uváděli, že ročně zvládnou přečíst jednu až čtyři knížky. Poměrně velký podíl, až sedmnáct procent připadá na osoby, které za rok přečtou deset i více knih. Třetina však nečte vůbec, což zdůvodňovali především tím, že je prostě čtení nebaví.

Ale těch, kteří si život bez čtení nedovedou představit, je stále hodně. Svědčí o tom řada knižních veletrhů a obrovské množství knih, které jsou v Česku každý rok vydávány. Nicméně přesto to nyní knihy nemají lehké, o své postavení v centru zájmu musejí bojovat. Nad tradičním čtením vítězí čtení v online prostoru. Když se řekne slovo čtení, mnoho lidí si už jako první věc nepředstaví knihu, ale mobil nebo počítač.

„Náš průzkum ukázal, že čtvrtina našich zákazníků čte denně alespoň hodinu. Další třicet osm procent se věnuje čtení knihy každý den minimálně sedmnáct minut. Když porovnáme výsledky s dalšími průzkumy, je vidět, že více času trávíme čtením online zdrojů než tištěných formátů,“ říká Žaneta Kratochvílová, marketingová manažerka společnosti Knihobot.

Podle průzkumu Čtenáři a čtení denně u knihy průměrně trávíme třiatřicet minut, u novin a časopisů sedmnáct minut, ale na internetu si čteme denně osmdesát pět minut a pročítáním příspěvků na sociálních sítích pak čtyřicet sedm minut.

„Lidé mnohdy považují brouzdání na internetu za čtení. Lidé, kteří si nezvykli na čtení knih, vlastně ani nevědí, že je obrovský rozdíl, jestli se ponoří do souvislého textu nebo jen přeskakují z jednoho krátkého sdělení na druhé. Jenže to jsou dvě značně odlišné věci,“ říká psychoterapeutka Jana Novotná.

Neuropsycholog David Lewis publikoval studii, v níž uvádí, že čtení výrazně snižuje hladinu stresu a má podobné účinky jako třeba cvičení jógy.  Nejde přitom o to, jaký žánr člověk čte, ale o to, aby šlo o souvislý text. A je jedno, jestli jde o historický román nebo kvalitní detektivku, podstatné je, že se člověk ponoří do příběhu, přemýšlí nad ním, zklidní svou mysl, soustředí.

Jenže některé průzkumy jsou v tomto směru znepokojivé. Průměrný Čech starší osmnácti let loni strávil pročítáním zpráv a příspěvků ve virtuálním prostoru více jako hodinu denně, mladí lidé ještě víc. Ale i lidé ve věku nad padesát pět let jsou na sítích každý den téměř hodinu, což je oproti minulému roku nárůst.

Podle psychologů je nyní problém, že mnozí lidé se nejsou schopni do čtení beletrie ponořit. Přestávají být schopni se soustředit, udržet pozornost. Prostě u knížky nevydrží. Jsou zvyklí na půlminutová videa na Instagramu či TikToku, na rychlé zprávy, z nichž často čtou jen titulky a několik prvních vět.

„Mám kolem sebe lidi, kteří přečetli třeba dvě knihy za měsíc, ale pak se rozhodli, že nebudou číst takzvaný brak a začali s naučnou literaturou. Výsledek? Za půl roku zvládli jen jednu knihu. A to je škoda. I odpočinkové čtení má spoustu benefitů,“ říká Žaneta Kratochvílová.

Psychologové se shodují, že si pod pojmem „příznivý vliv čtení“, rozhodně není třeba představovat hodiny bádání v knihách s těžkými tématy. Naopak, skvělý vliv na paměť, na rozšíření vyjadřovacích schopností a na snížení stresu může mít klidně román z nedávné historie, milostný příběh nebo detektivka. Protože ať už čteme cokoli, snižujeme tím stres, posilujeme paměť, zlepšujeme koncentraci, rozvíjíme představivost. Ale to se děje jen tehdy, když jde o takzvané hluboké čtení. Když čteme delší dobu, když se do knihy ponoříme, na chvíli se odpoutáme od okolního světa. Ale čím kratší texty prolétáváme a čím rychleji skáčeme z jednoho na druhý, tím jsme naopak nervóznější a vyčerpanější.