Vzpomínka na moji babičku
FOTO: Z osobního archivu Ivy Rudé

Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj největší učitel však nikdy ve škole neučil. Byla jím moje babička – nejhodnější, nejlaskavější a nejmilovanější bytost, která mi dala do života víc než kdokoliv jiný.

Vychovávala mě do mých šesti let, a i později, když už jsem bydlela u svých rodičů v úplně jiném městě, jsem se k ní vracela, kdykoliv to bylo jen trochu možné.

Trávila jsem s ní víkendy, svátky, prázdniny, všechnu dobu mých dětských nemocí, a také jsem za ní utíkala vždy, když mi bylo ouvej. S ní bylo všechno tak jednoduché, bezpečné a krásné. Měla v sobě tolik lásky, trpělivosti, empatie. Nikdy mi nic nevyčítala, nikdy mě nesoudila – jen mě bez podmínek milovala. A to byla ta největší škola, jakou mi mohla dát. U ní jsem cítila pravý domov.

Vedla mě k lásce ke zvířatům, knihám, úctě k lidem, pokoře k životu a radosti z maličkostí. Byla švadlenou a já jsem vždy se zájmem sledovala, jak pod jejíma rukama vznikaly krásné, originální věci. Díky ní umím háčkovat a plést, jen šít už mě naučit nestihla. Ale já chtěla být jako ona, a tak jsem se to později naučila sama. Snad jí to tam v nebi udělalo radost.

Odešla náhle v pouhých 64 letech. Tu strašnou bolest z té ztráty cítím ještě dnes. Tolik věcí jsem ji nestihla říct. Jak moc ji miluji, že bez ní už nikdy nic nebude stejné, a jak velmi mi tu bude chybět. A také, že bych si přála, aby ji poznaly i moje děti. Jenže tehdy mi bylo patnáct. Je to přes 40 let, co zemřela, ale já dobře vím, že je se mnou pořád, že tam někde seshora na mě dohlíží. Prostě to cítím.

Moje babička sice neměla diplom z pedagogiky, ale byla tím nejlepším učitelem, jakého mi život mohl dát. A za to jí budu navždy vděčná.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
7 komentářů
Vlastimila Kosorínová
Někdy se ptám,jak si budou moje vnoučata spomínat.Máš jenom to,co si rozdal.
Rostislav Mraček
Je to štěstí, máme-li na koho vzpomínat, komu děkovat, koho milovat.
Lenka Kočandrlová
Vy se máte,že jste si užila babičku.Já bohužel ne, tátovo máma zemřela ,když mi byl rok, o mámině nevlastní matce jsme se až po létech dozvěděli,že zemřela v DDR poč. 60.let, vlastní matka mámy pro nás byla cizí paní a viděla jsem ji asi 3x okolo mých 14-15 let. Podobné to bylo i s dědy.
Zdenka Soukupová
Krásná vzpomínka. Já na babičku takové vzpomínky bohužel nemám. Babička byla nevlastní (nevlastní matka otce), a mně a mého bratra moc v lásce neměla. My ji tím pádem taky ne. Ale i to je život.
Iva Bendová
Jakoby mě po ránu vzal někdo do náruče a voněl heřmánkem /ten si každoročně sušila na půdě moje milovaná babička ... Krásné psaní o krásné paní.
Eva Mužíková
Každá Vaše věta je jako kvitek, když se kvitka svážou dohromady vznikne nádherná kytice. Tak na mne, paní Ivo, působí Vaše vyznáni.
Alena Velková
Krásná vzpomínka. I já měla také takovou babičku.♥
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše