Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na Klokočce u Bakova nad Jizerou, šly na mne mrákoty. Považuji se totiž za slušného znalce svatých a o tomhle jedinci jsem nikdy neslyšela. Mé sebevědomí hned těžce zakolísalo.
Takže jsem sáhla po své moudré knize Rok se svatými, vážící cca 5 kg. Proč? Jsou tam naprosto všichni svatí... Ale sv. Stapin NE!!!
A už jsem byla chycena nejen drápkem. Jak něco nemůžu najít, jdu za tím jak žralok za pachem krve. Začala jsem géčkem, starým dobrým kámošem vyhledavačem. A ejhle! V češtině se sypaly infornace jedna za druhou. Ale vázané především na Klokočku. K tomu všemu přisla další rána do psychiky. Jen tak mimochodem jsem se dozvěděla, že obraz sv. Stapina je také v pražské Loretě... Jak jsem ho mohla přehlédnout? Po tolika návštěvách a v mých pokročilých letech?
V dalším - už cizojazyčném - pátrání záhada pokračovala. Španělština v oboru svatých nikdy nezklame. Ale vše je jednou poprvé, že... A tady bylo. Všechny možné varianty jména jsem vyzkoušela. A tak následovala francouzština, ve kterou jsem věřila, když byl světec taky frankofonní. Něco jsem našla, ale nad tak kusými informacemi by jeden zaplakal...
Nezbylo než odrazit se od Klokočky a zapřemýšlet. Hraběnka Marie Markéta z Valdštejna zafinancovala postaveni kaple v letech 1724–1730. A to po smrti svého manžela Františka Josefa Oktaviána z Valdštejna, který léta trpěl dnou a věřil, že mu ulevuje voda z místniho zázračného pramene. Proto kapli roku 1730 zasvětili právě sv. Stapinovi, pomocníku při onemocnění dnou. Jak se o něm dozvěděli? Asi od španělských kapucínů. Ona totiž paní hraběnka byla velmi zbožná. S kapucíny měla blízké vztahy, jelikož jim financovala kdeco. Dokonce přispěla i na pražskou Loretu. Není tedy divu, že se jí dostalo přízviska Máti kapucínů. Vzhledem k tomu, že se finančně angažovala i jinde, skončila téměř na mizině. Jedním z jejich významných projektů bylo i založení nemocnice sv. Alžběty na Novém Městě pražském, která funguje dodnes. Když štědrá paní hraběnka zemřela, zbyly po ní jen obří dluhy.
Zpět ke kapli na Klokočce. Ta byla vysvěcena na den svátku sv. Prokopa, tedy 4. července. Ve stejný den se tu konaly i poutě. Zřejmě proto se stalo zvykem mluvit o kapli jako o Prokopově. Tady začínám tušit proč se u nás Francouz výrazněji neprosadil.
Stapin pocházel z Dourgne, tedy z jihu Francie. Měl se narodit někdy kolem roku 683. Ve skalách v podhůří Pyrenejí žil jako poustevnik. Zřejmě se o něm vědělo a klér si ho vážil. Když se totiž jednou hledal biskup pro město Carcassonne, usoudilo se, že nejlepší kandidát bude Stapin. Jenže toho to děsně vyděsilo a začal před lobbisty prchat v divé hrůze. Několik dní se schovával se po okolních jeskyních. Nakonec ho asi chytili a přemluvili. Ve francouzských pramenech jsem se ale dočetla, že budoucího biskupa do Carcassonne dovlekli násilím. Tak nevím. Mluví se i o tom, že se Stapin v rámci cesty zastavil ve vsi Ventenac-Cabardès, kde ho proto dodnes uctívají. Proslavená je místní Stapinova socha coby biskupa s obvázanýma nohama. Takže tu dnu měl asi taky...
Jak vidno, zprávy o životě záhadného světce jsou různé, spíš založené na legendách. Ani Stapinova smrt není jasná. Nejpravděpodobnější je verze, že carcassonský biskup zemřel roku 720 poté, kdy ho Mauři odvlekli z jeho sídla. Proto se jeho svátek slaví 6. srpna, což je den jeho údajné smrti.
Takže rozuzlení příběhu jsem se nakonec dopracovala. Pokud jste sv. Stapina neznali a jste rádi, že jste ho poznali, neděkujte mně, ale kolegovi íčkaři Mirku Hahnovi. To on mne nevědomky na tuto stopařskou stezku vyslal...
Zdroje faktů: Wikipedie; Hrady.cz: Mairie de Dourgne: nominis.cef.fr
Pošlete odkaz na tento článek
Netřeba zvlášť připomínat, jak humor působí blahodárně v…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %