Zájemcům o kulturu se při pojmu čeští umělci v meziválečné Francii vybaví především tvorba Františka Kupky, Josefa Šímy, Jindřicha Štyrského a Toyen. V Paříži ovšem patřili mezi uznávané osobnosti 20. a 30. let Georges Kars, Othon Coubine a François Zdenek (nebo)  François Maurice Eberl.

Jejich díla se objevovala v prestižních galeriích a na stránkách výtvarných časopisů. Byli součástí kosmopolitního uskupení umělců usazených zejména na Montmartru a Montparnassu, označovaného jako pařížská škola.  

Projekt Národní galerie se pokouší zmapovat Karsovu, Coubinovu a Eberlovu pozici v pařížském uměleckém prostoru a zaznamenat jejich účast na výtvarných salonech a kolektivních výstavách.

Výstava připomíná i surrealistku českého původu Editu Hirschovou.  Její tvůrčí rozmach v Paříži byl umlčen gestapem a mladá talentovaná umělkyně se sluchovým postižením nepřežila koncentrační tábor v Osvětimi.

Vedle řady dosud neznámých děl jsou vystaveny také obrazy světově proslulých malířů jako Amedea Modiglianiho, Marca Chagalla, Maurice Utrilla nebo Suzanne Valadonové.

Společenský kontext, v němž tito umělci žili a tvořili, generoval v jejich tvorbě příbuzná témata.

Je to především široká škála portrétů,  městská krajina viděná různou optikou, výjevy z pouličního života Paříže, scény z kabaretů a cirkusů či atmosféra ateliérů a kaváren.

Na výstavě jsou ve velké míře zastoupeny i Coubinovy krajiny z jižní Francie a vůbec poprvé je prezentován soubor jeho děl  z rozsáhlé kolekce sběratele umění a významného výtvarného kritika a mecenáše Lea Steina.  

Expozice zahrnuje zhruba 250 artefaktů, které doplňují fotografie či dobové filmové záběry Paříže.

Mimořádně objevný počin kurátorky Anny Pravdové, jež kvůli tomuto projektu několik let studovala archivy evropských i amerických muzeí a soukromé sbírky, potrvá ve Valdštejnské jízdárně do 2. března.

Osobně velmi doporučuji komentovanou prohlídku.

Díky zasvěcenému průvodci se návštěvník dozví zajímavé informace,  umožňující komplexnější vhled do složité doby reflektující hrůzy války a přirozenou touhu člověka po harmonii  a plnosti života.

Georges Kars, narozený jako Jiří Karpeles, psaný též Jiri nebo Georg (2. 5. 1880 Kralupy nad Vltavou – 5. 2. 1945 Ženeva). Pocházel z  pražské židovské podnikatelské rodiny. Studoval na mnichovské Akademii a po absolvování v roce 1905  odjel na studijní cestu po Evropě. V roce 1908 se trvale usadil v Paříži a zde se aktivně zapojil do centra uměleckého dění. Stal se členem Salon d’Automne,  Salon des Indépendants a spoluzakladatelem École de Paris. Karsovými blízkými přáteli byli Pablo Picasso, Paul Klee, Marc Chagall, Guillaume Apollinaire, Max Jacob, Maurice Utrillo, Juan Gris, Guillaume Apollinaire,  Jean Cocteau, Alfred Jarry nebo Gertruda Steinová. První světovou válku prožil na frontě. Následné roky pobýval v Paříži nebo ve Španělsku, kde se podílel na založení městského muzea a inspiroval vznik malířských soutěží. Kvůli hrozbě frankistického režimu  odjel s rodinou do Československa, avšak po mnichovské dohodě byl nucen vrátit se do Francie. Po okupaci země německými vojsky uprchl  v roce 1942 k sestře  do Švýcarska. Jeho žena zůstala v Paříži a pomáhala židovským rodinám, kterým hrozil transport do koncentračních táborů. Za zásluhy v odboji dostala po válce vysoké francouzské vyznamenání.
G. Kars deprimován pronásledováním i těžkou finanční a zdravotní situací spáchal 5. února 1945 v Ženevě sebevraždu. Jeho ostatky jsou uloženy  na Novém židovském hřbitově v Praze. Ke 140. výročí Karsova narození byl  roku 2020 v rodných  Kralupech n. V.  odhalen jeho pomník.

Othon Coubine, narozený jako Otakar Kubín (22. 0. 1883 Boskovice – 17. 10. 1969 Marseille). Pocházel z učitelské rodiny. Akademii výtvarných umění v Praze studoval v letech 1900–1904 u Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise, Hanuše Schwaigera a Františka Thieleho. Byl členem Osmy,  výtvarného spolku Mánes, účastnil se výstav Praze, jako pedagog působil na Uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1913 žil s rodinou ve Francii, pravidelně vystavoval v Salonu nezávislých. (Société des Artistes Indépendants  či Salon des Indépendants byl založen v Paříži  29. července 1884 jako reakce na rigidní tradicionalitu oficiálního, vládou sponzorovaného Salonu. Akce je charakterizována absencí udělování jakýchkoli cen a poroty, určující která díla mohou být vystavena).
O. Coubine byl velmi úspěšným a oceňovaným umělcem, vystavoval v Paříži společně s Pablem Picassem a Henrym Matissem, vycházely knihy o jeho tvorbě. Po úmrtí syna a manželky se natrvalo uchýlil do Provence a tamní krajina se stala hlavním námětem jeho obrazů. Udržoval kontakty se svou vlastí a od roku 1951 žil střídavě v Praze a v Boskovicích. Posledních pět let života strávil v Provence. Před návratem do Francie odkázal rodnému městu díla, která zde za svého třináctiletého pobytu vytvořil. Stálá výstava obrazů v Boskovicích je umístěna v galerii nesoucí jeho jméno.

 
François Maurice Augustin Eberl, narozený jako František Zdeněk Eberl (25. 6. 1887 Praha – 8. 10. 1962 Paříž). Pocházel z české středostavovské rodiny se švédskými a francouzskými předky. Studoval v Praze na Akademii výtvarných umění, dále v Mnichově, Amsterodamu a Paříži. Zde od roku 1913 vystavoval (Salon des Tuileries, Salon des Indépendants) a stal se součástí pařížské bohémy. Po vypuknutí 1. světové války byl členem Comité d'action tchèque à l'étranger a vstoupil do Československých legií. Na frontě byl vážně zraněn a do konce války pracoval pro Červený kříž. K Eberlovým přátelům patřili mj. spisovatelé Francis Carco, Pierre Mac Orlan a Roland Dorgelès, jimž ilustroval knihy. Jeho příznivcem byl i Jean Galtier-Boissière, editor satirického časopisu Le Crapouillot, do něhož Kars přispíval svými karikaturami. Jako malíř, pedagog a kurátor byl roku 1926 vyznamenán řádem Čestné legie. Během 2. světové války byl členem francouzského hnutí odporu Résistance. Po úmrtí manželky se jeho druhým domovem stalo Monako, kde působil jako uznávaný organizátor kulturního života. Zemřel 8. října 1962 v Paříži.

S využitím zdrojů NG
Všechny fotografie Daniela Řeřichová